Dear Diary.

2 - 6.

Když jsem byli uvnitř, tak mě opřel o dveře. Přiblížil se ke mě a chtěl mě políbit, ale já jsem se od něho odtáhla.

“No tak Sam.” smutně se na mě podíval.

“Ne. Jsi opilý.”

“A co je na tom, že jsem opilý?!” začal zvyšovat hlas.

“Jak vidím, tak mě tady nechceš.” otočila jsem se a chystala se odejít. Justin mě chytil za ruku a otočil k sobě.

“Udělal bych všechno proto, abys tady zůstala. A ty to víš. Přijde mi, že si to nechceš přiznat. Nechceš si přiznat, že tě někdo miluje. Bojíš se lásky. Bojíš se toho, že bych ti ublížil, ale já ti nikdy neublížím. Slibuji.” chytil mě za ruku a přitáhl k sobě blíže. Podíval se mi hluboko do očí.

“Miluji Tě.” řekl a silně mě objal. Začali mi téct slzy, protože všechno, co řekl byla pravda. Bojím se lásky. Bojím se zklamaní. Bojím se bolesti.

Když se ode mě odtáhl, všiml si mých slz. Prstem mi je utřel.

“Neplakej.” pomalu jsem přestávala brečet.

Bojím se lásky, ale nic s tím neudělám. Věřím mu, ale i tak se bojím zklamání. Přeci mě nenáviděl.

“Zůstaneš tady teda?” jenom jsem přikývla. Chytil mě za ruku a vedl mě pryč. Odešli jsme do ložnice. Převlékli jsme se a lehli si do postele vedle sebe. Hlavu jsem si položila na jeho hrud.

Netuším, jak to s námi je. Miluji ho a to celým svým srdcem, ale ty hádky mi ubližují. Nechci to ukončit, ale už to není jako dřív.

“Nechceš si k sobě nikoho připustit. Proto se hádáme.” vyrušil mě Justin z mých myšlenek.

“Takže je to moje chyba?!” zvýšila jsem hlas a posadila se.

“Ne, to jsem nechtěl říct. Myslím tím, že se bojíš zklamaní a proto se hádáme. Bojíš se, že ti ublížím, že se s tebou rozejdu, že na tebe nezapomenu. I když víš, že to není pravda, tak tomu nechceš věřit. Tak mi řekni, co mám udělat, aby jsi mi věřila?” postavil se z postele a upřeně se na mě díval. Taky jsem se postavila a stoupla si kousek od něho.

"Já-ja nevím. Asi prostě potřebuji, abys mi to každý den dokazoval. Abys mi dokazoval, že mě miluješ. Abys mi dokazoval, že se semnou nerozejdeš." dořekla jsem a celou dobu ho sledovala. Přiblížil se ke mě.  

"Miluji Tě celým svým srdcem. Víc něž si myslíš. Budu ti to klidně říkat každý den, každou hodinu. Kolikrát denně chceš.  Potřebuji tě.  Stýská se mi po tobě, tak jako se mi ještě nikdy po nikom nestýskalo. Tak se sem prosím tě vrať. Vrať se ke mě. Uvidíš, že se to všechno zlepší. Možná, že ne hned, ale časem ano, uvidíš. Slibuji ti to." dořekl a chytil mě za ruku.  Dívali jsme se z očí do očí.

“Taky tě potřebuji.” zašeptala jsem a šla, co nejblíže k němu. Roztáhl ruky a silně mě objal. Vnímala jsem jenom jeho vůni a nic jiného.

“Takže se vrátíš?” zeptal se mě. Odtáhla jsem se od něho a chvilku se na něho jenom dívala.

Takže nejprve se vám chci omluvit, že část nebyla tak dlouho a že je tak krátká. Příště bude delší, slibuji.

 Pro další část min. 10 votes, 70 reads a 5 komentářů.

 A minule jsem vám zapomněla říct, že Jack je bratr od Grace :D

 Odpoví mu ano nebo ne?