Dear Diary.

8.

Probudila jsem se až ráno. Vstala jsem a protřela si oči. 

Už se těším na večer. Ted jenom vymyslet, co budu dělat celý den, protože je teprve 8 ráno. A to je dost času.  

Vzala jsem si mobil a napsala SMS.

Pro Grace: Nezapomněla si na večer, že ne? Odeslala jsem to a mobil položila na stůl. Šla jsem ke dveřím, otevřela je, a když jsem prošla, tak je zase zavřela. Po schodech jsem šla pomalu a došla do kuchyně. Z ledničky jsem si vytáhla jogurt. Pak jsem si vzala lžičku, sedla si a začala jíst. Po chvilce dolu přišel Justin.

„Abys věděl, večer jdu pryč.“ řekla jsem mu a on si sedl naproti mně. 

„Kam?“ 

„K Jessice.“ 

„Tak to asi těžko.“ 

„Co prosím?“ nechápavě jsem se na něj podívala.

„Nikam nejdeš. Myslíš si, že tu Jessicu neznám? Každý týden chystá párty, která nedopadne nikdy dobře, takže zapomeň. Nikam nejdeš!“ 

„Kdo si myslíš, že jsi?!“ vstala jsem a nadechla se. „Nehraj si na mojeho otce! Stačí mi jeden!“

„Uklidni se! Prostě nikam nejdeš! Scooter by ti to určitě nedovolil!“

„A vidíš ho snad někde?! Já teda ne! Myslela jsem si, že bys to mohl aspon trochu pochopit, když jsi mladý. Jak vidím, tak ne!“ chtěla jsem odejít, ale začal znovu mluvit.

„Uvědomuješ si, co by mi tvůj otec udělal, kdyby se ti něco stalo?!“

„Je mi to jedno.“ řekla jsem, i když to byla lež. Nepřežila bych, kdyby mu táta něco udělal.

„To jsi tak bezcitná?!“ vstal a přišel ke mně blíž. Stál neskutečně blízko mě.

„Já nebo ty?! Jediné co chci je si užívat, tak mi to dovol!“

„Nedovolím ti to.“ 

„Fajn!“ otočila jsem se a odešla. Začaly mi téct slzy. Lehla jsem si na postel a brečela. Nešlo to zastavit.

Proč mě nemůže pustit? Proč musím být celou dobu zavřená? Bože, vždyť on by to měl chápat. Je mladý. Je to tu snad horší než doma. Tam můžu aspon vycházet z domu, ne jak tady. Být zavřená 24 hodin v domě mi nedělá dobře. Chci odsud pryč. Ale pokud bych něco udělala, řekl by to tátovi a to nechci. Možná, že bych mu měla zavolat, aby přijeli dříve. Jenomže nechci potom poslouchat jejich kecy o tom, že jsem pokazila celou dovolenou, protože s Justinem nikde nevydržím. Stačí mi, že to musím poslouchat normálně. 

Oni si myslí, že mě to nemrzí? Mrzí mě to, ale co s tím mám dělat? Já bych s ním vycházela dobře, ale on mě nenávidí, tak at to řekne jemu. Vždycky za to stejně můžu já. Připadá mi jako kdyby Justin byl jeho syn a přitom já jsem jeho dcera.  Aspon, že máma se ke mně chová normálně.

Jediné, co mě uklidní je psaní. Vytáhla jsem si deník a začala psát. 

Měla jsem jít s Grace na párty k Jessice, ale Justin mi to zakázal. Chová se jako můj otec a přitom není. Není ani můj bratr ani můj kamarád, tak nechápu, proč se mně chová, jako kdyby byl. Měl by se vzpamatovat. My nikdy kamarádi nebudeme. 

Příjde mi nějaký divný. V poslední době je takový ochranářský. Možná, že to dělá kvůli tomu rozchodu se Selenou, protože chce, aby se k němu vrátila, tak se ke mně snaží být milý. Ale proč je ke mně milý, když tu Selena ani není?

Omlouvám se, že je tak krátká, ale dneska jsem neměla moc času. Budu se snažit, aby další část byla zase delší. Nevím, jestli zítra bude část, protože musím jít ke kamarádce, udělat něco do školy. Takže bud bude zítra nebo až v pondělí.

Pro další část min. 5 vote, 30 reads a 1 komentář. Všechny komentáře potěší. 

A rozhodla jsem se, že vám začnu věnovat části. Takže pokud někdo chce, tak koment.