Stala jsem venku před jeho domem. Vítr si pohrával s mými hnědými vlasy. Přemýšlím, proč mi to táta udělal. S mámou jeli pryč a já musím být u Justina Biebera. Je mi teprve 17 a prý nemůžu zůstat sama doma. Takže musím být u toho namyšleného děcka. Můj táta je totiž Scooter Braun, jeho manažer.
Šla jsem ke dveřím a zazvonila. Netrpělivě jsem čekala, až mi někdo otevře. Otevřel mi sám Justin.
„Ty už jsi tady?“ Měla jsem sto chutí mu dát facku. Je totiž skoro 6 večer a on se mě zeptá, jestli jsem už tady?
„Klidně můžu jit domů a nepřijít vůbec. A nevím, co by ti na to táta řekl.“ Vítězně jsem se usmála, protože jsem věděla, že má z táty, tak trochu strach.
„Fajn, pojd dále.“ Odstoupil ode dveří tak, abych mohla projít.
„Kde budu spát?“ zeptala jsem se ho a čekala na jeho odpověď. Podíval se na mě a šel směrem do prvního patra jeho obrovského domu. Šla jsem za ním. Otevřel dveře od jednoho krásného pokoje a jenom krátce řekl: „Tady.“ Zase za sebou zavřel a odešel. Sedla jsem si na postel a vytáhla svůj deník a propisku. A začala psát.
Nevím, jestli tady zvládnu být celý měsíc. Nechápu, proč jsem nemohla jet s rodiči. Proč tady musím být s Bieberem? Tohle je opravdu za trest. Vždyť ví, že se nemáme zrovna v lásce. Nebo proč jsem nemohla zůstat aspon doma? Nenávidím ho. Vždyť sama vím, že to není pravda. Nikdy nezapomenu, jak jsem ho poprvé viděla, jak jsem se do něho zamilovala, ale všechno se muselo pokazit. Nedá se jenom, tak zapomenout na to, jak jsem do něho byla 2 roky zamilovaná. Když se objevila Selena, začala jsem ho nenávidět. Justin mě nikdy neměl moc v lásce. Vlastně nevím proč. Možná mu vadí to, že nejsem Belieberka. Teda on si to myslí. Jsem Belieberka celým svým srdcem, ale nemůžu mu to říct, když si myslí, že ho nenávidím. Proč jsem mu to vlastně řekla?
Dopisovala jsem to se slzami v očích. Schovala jsem si deník. Někdo přišel do pokoje. Ten „někdo“ byl Justin. Otočila jsem se a utřela si slzy.
„Ty jsi brečela?“ zeptal se mě.
„Co se staráš?!“ křikla jsme po něm. Hned jsem toho zalitovala. Bylo strašně těžké po něm řvát anebo ho urážet.
„Slušně jsem se tě zeptal! Nemusíš po mě hned řvát!“ řekl více nahlas, než chtěl.
„A proč jsi vlastně tady?“ zeptala jsem se ho a otočila na něho.
„Je jídlo.“
„A co je?“
„Pizza. Snad jí máš ráda.“ Otočil se a odešel. Vstala jsem z postele a šla za ním dolů. Seděl u stolu a jedl kousek pizzy. Sedla jsem na místo, kde byl talířek s pizzou. Začala jsem jít a nenápadně jsem sledovala Justina.
„Jak dlouho, že tady budeš?“ zeptal se hrubým hlasem.
„Měsíc…“ zašeptala jsem.
„Měsíc? To se Scooter zbláznil?“ začal zvyšovat hlas.
„Říkala jsem mu to, že je to dlouho, ale neposlechl mě. Tak mu zavolej, třeba tě poslechne.“ řekla jsem ironicky. Vím, že by ho neposlechl.
„Tak to budeme holt muset nějak přežít.“ řekl a pak už mě na mě nepromluvil ani jedno slovo. Když jsem dojedla pizzu, vstala jsem a odnesla talířek do kuchyně a položila ho na linku. A pak jsem odešla do svého pokoje. Už podruhé za dnešní den jsem si vyndala svůj deník a propisku a začala psát.
Nenávidím, když po mě řve a nenávidím, když mi nadává. Proč mě vlastně tolik nenávidí? Asi se to nikdy nedozvím a možná je to dobře. Možná bych se potom zbytečně trápila. Kdo ví, co se stane. Třeba se s ním už za pár let nebudu ani vídat. Možná by to bylo nejlepší. I když bude asi těžké na něho zapomenout, když je slavný. Všude se o něm píšeš a mluví. Na něho se bude asi těžce zapomínat…
Schovala jsem deník a vytáhla jsem si mobil a sluchátka. Pustila jsem si písničku Be Alright. Justin by se asi divil, že to tam mám.
Across the ocean, across the sea
Startin' to forget the way you look at me now
Over the mountains, across the sky
Need to see your face and need to look in your eyes
Through the storm and, through the clouds
Bumps on the road and upside down now
I know it's hard babe, to sleep at night
Don't you worry
Cause everything's gonna be alright,
-ight,-ight be alright, -ight
Through the sorrow,
Through the fights
Don't you worry
Cuz everything's gonna be alright,
-ight,-ight be alright, -ight
Waiting for your phone call to come soon
And for you ooh I would walk a thousand miles
To be in your arms,
Holding my heart
Oh I, Oh I,
I love you
everything's gonna be alright,
-ight,-ight be alright, -ight
Po chvilce jsem usla a probudila jsem se o půlnoci. Super, takže ted už asi ani neusnu. Vstala jsem z postele a šla dolů, do obýváku. Byla zaplá televize, ale Justin tam nebyl. Šla jsem blíže k sedačce a všimla jsem si, že tam leží a nejspíše spí. Otočila jsem se a šla do kuchyně. Vzala jsem sklenku a nalila si džus. Vypila to a zase šla do svého pokoje. Převlékla jsem se a lehla do postele. Asi dvě hodiny jsem se převalovala a pak konečně usnula.
Tady je 1.část :) Doufám, že se vám to líbí. A poprosím vás o komentáře, protože chci vědět vsá názor ;)
ČTEŠ
Dear Diary.
FanfictionZamilovala jsem se do něho už když jsem ho poprvé uviděla, ale on to nevěděl a radši mi ubližoval.