Dear Diary.

24.

Šla jsem do kuchyně, abych se napila. Máma byla v kuchyni a podle všeho vařila oběd.

 

“Jak sis užila běhání?” zeptala se mě máma, když jsem pila.

 

“Uhm, dobře.”

 

“Zlatíčko, já vím, že jsi nebyla běhat. Vím moc dobře, kde jsi byla.” Jak to může vědět?

 

“Jak to víš?”

 

“Nejsem naivní. Přes rok jsi nebyla běhat.”

 

“Ale tátovi to neřekneš, že ne?”

 

“Máš mé slovo.” usmála jsem se na ní a odešla do svého pokoje. Podívala jsem se na mobil, protože mi přišla SMS.

 

Od Grace: Musím s tebou nutně mluvit.

 

Pro Grace: Copak, chceš se mi omluvit?

 

Od Grace: Neřeš to. Musím s tebou prostě mluvit. Můžu přijít?

 

Pro Grace: Fajn. Odeslala jsem to a čekala, než přijde.

 

Už to vidím. Zase si bude stěžovat a zapomene na to, že mi dluží omluvu, tak jako vždycky. Už mě to štve. Její chování. Měla by s tím něco udělat.

 

Po chvilce jsem uslyšela zvonek, tak jsem rychle seběhla dolů, at nemusí dlouho čekat. Otevřela jsem dveře a když prošla, tak jsem je zavřela.

 

“Ahoj Grace.” pozdravila jí máma.

 

“Dobrý den.” Grace jí pozdravila zpátky a potom jsme odešli do mého pokoje.

 

“Takže, co chceš?”

 

“Musím ti něco říct.”

 

“Tak to jsem pochopila, protože jinak by jsi sem nešla.” jsem na ní hnusná a je mi to jedno.

 

“Proč se ke mě takhle chováš?” Tak strašně miluji, když začne mluvit úplně o něčem jiném, že chtěla.

“To jsi sem přišla, abys mi řekla tohle?” nadzvedla jsme obočí.

 

“Ne.” nadechla se a pokračovala dále. “Jsem těhotná.” zašeptala skoro neslyšně. “S Justinem.” dívala jsem se na ní s otevřenou pusou.

 

“Cože?!”

 

“Věř mi. Justin mi zavolal, abych za ním přišla. Myslím, že to byl ten den, když se vrátili tvoji rodiče. No a hodně jsme pili a pak se spolu vyspali. Ale věř mi, že pro ani jednoho to nic neznamenalo.”

 

“A to mě má jako uklidnit?!”

 

“Ne. Chci tím říct, že spolu můžete být i nadále, jenom chci, aby se o to dítě, taky staral.”

 

“A proč s tím jdeš za mnou?!”

 

“Chci, abys to věděla.”

 

“Vypadni.” zašeptala jsem, protože kdybych promluvila nahlas, zlomil by se mi hlas. Vstala a odešla pryč. Slzy mi stékaly po tváři a nešlo to zastavit. Rychle jsem se převlékla a šla pryč.

 

“Kam jdeš?” zeptala se mě máma, no já jsme jí neodpověděla. Utíkala jsem k Justinovi, jak nejrychleji jsem mohla. Zazvonila jsem na něho, ale neotevíral mi, tak jsem šla na zahradu. Zrovna vycházel z bazénu. Kapky vody stékaly po jeho těle. Bože, on je tak sexy. Stop! Nepřišla jsem sem kvůli toho, abych myslela na to, jak je sexy. Když mě Justin uviděl rychle za mnou přiběhl.

 

“Co se ti stalo? Proč brečíš? Scooter to zjístil?”

 

“Byla za mnou Grace.” šeptala jsem, protože jsem nedokázala mluvit nahlas.

 

“Jak jsi mi to mohl udělat?” nechápavě se na mě podíval.

 

“Co se stalo?”

 

“Jak jsi mě s ní mohl podvést…” zašeptala jsem skoro neslyšně. Brečím a nejde to zastavit.

 

“Sam. Já jsem tě s nikým nepodvedl!”

 

“Dej mi důkaz…”

 

“Chceš důkaz? Fajn!” chytil mě za ruku a já jsem se tomu nebránila.

“Nenáviděl jsem tě a několikrát jsem ti ublížil. Vlastně skoro každý den jsem ti ubližoval. Pak se stalo něco, co nikdy z nás nečekal. Zamilovala jsem se do tebe. Miluji Tě celým mým srdcem. Možná více než jsem, kdy koho miloval. Myslíš si, že bych podvedl někoho na kom mi tak záleží?! Nepodvedl. At ti nakecala cokoliv, nevěř jí, protože jsem to neudělal. Nikdy bych ti to neudělal!” dokončil svůj monolog. Celou dobu se mi díval do očí. A já mu věřím. Utřel mi slzy a pevně mě objal.

 

“Věřím ti.” zašeptala jsem.

 

Nechápu, proč mi tohle Grace dělá. Celou dobu se jí snažím být kamarádka. Nikdy jsem jí v ničem nezklamala. Vždycky jí říkám pravdu. Je tohle snad konec desetiletého přátelství?

“Uvidíš, že všechno bude v pořádku.” řekl a usmál se na mě.

Pro další část min. 6 vote, 60 reads a 4 komentáře.

Všem bych vám chtěla poděkovat. Tahle story už má přes 10.000 reads. Jste úžasní.

Jak to dopadne? Kdo má pravdu? Grace nebo Justin?

Story už bude pomalu končit. Mám v plánu jí do konce roku dopsat.