Dear Diary.

21.

Věnováno: DaraBui

Užijte si čtení :)

“Nedívej se na mě!” řekla jsem Justinovi a vzala si polštář, který jsem si dala před obličej.

“Jsi krásná. Když spíš ještě více.” sundal mi polštář z obličeje. Začervenala jsem se a rukami jsem si schovala obličej. Justin mi vzal ruky a dal je pryč.

“Pattie a Jeremy tě neučili, že se nemá lhát?” nadzvedla jsem obočí.

“Jenomže to není lež.” mrkl na mě.

“Je to lež.”

“Není a nehádej se semnou.”

“Já se s tebou nehádám. Tohle je obyčejná konverzace.” usmála jsem se na něho.

“Jsi neuvěřitelná.” zasmál se. “A co je podle tebe neobyčejná konverzace?” zeptal se mě a já se začala smát. Jenom jsem pokrčila rameny a Justin se začal taky smát. Začal mi zvonit mobil, tak jsem se rychle podívala, protože jsem doufala, že je to Grace. K mému zklamání to byl táta.  Rychle jsem to vzala, aby si nestěžoval.

“Doufám, že jsem tě neprobudil.”

“Neboj se, neprobudil.”

“Chtěl jsem ti jenom říct, že musíme přijet dříve.”

“Jak to?” zvědavě jsem se ho zeptala.

“Mámě není dobře, takže přijedeme už zítra.” vykulila jsme oči, i když vím, že mě nemůže vidět. Justin se na mě nechápavě podíval.

“Ehm..dobře.”

“Je všechno v pořádku?”

“Proč by nemělo?” Nic není v pořádku. Nejsem připravená jim říct, že jsem s Justinem.

“Takže zítra.”

“Dobře, ahoj.” tipla jsem to a mobil položila.

“Co se stalo? Kdo to byl?” díval se na mě s úsměvem. Vstala jsem z postele a chodila sem a tam.

“Už mi to řekneš?”

“Volal mi táta. Přijedou už zítra.” konečně jsem po nějaké době, něco řekla.

“A co je na tom?” nechápavě se na mě podívala.

“Co je na tom?!” začala jsme zvyšovat hlas, i když jsem nechtěla “Nejsem připravená. Neviděla jsem je 3 týdny a dost se za tu dobu změnilo, nemyslíš?” nadzvedla jsem obočí. Dneska to dělám nějak často.

“Změnilo, ale nemusíš kvůli tomu, tak vyšilovat.”