13.

1.9K 107 10
                                    

-SAMANTHA-

„Chovám se úplně normálně.“

„Ne, nechováš. Kdyby ses chovala normálně, tak bys neutekla.“

„A ty si myslíš, že jsem jediná, kdo někdy utekl. Navíc jsem neutekla z domu, ale od tebe.“

„A jaký je v tom rozdíl?“

„Ten, že nejsi můj otec ani matka.“

„Tak to je velký rozdíl.“ řekl ironicky a podíval se na mě.

„Měl by ses radši věnovat řízení.“ otočil se zpátky a díval se na cestu. Pustila jsem rádio.

Cause all around the world people want to be loved
Yeah, cause all around the world, they're no different than us
All around the world people want to be loved
All around the world, they're no different than us
All around the Word

Vypla jsem rádio.

„Proč to vypínáš?“ zamračil se na mě Justin.

„Protože mi stačí, že s tebou musím sedět v autě a mluvit s tebou.“

„Já myslel, že když mě miluješ, tak máš ráda mojí hudbu.“ vadí mi, jak na to pořád naráží. Otočila jsem hlavu a dívala se z okna. Nechci mi na tu otázku odpovídat.

„Ptal jsem se tě na něco.“

„Já jsem tě slyšela.“ odpověděla jsem mu a dále se dívala z okna.

„A?“ oba dva jsme se na sebe podívali v stejnou dobu. Sklopila jsem hlavu.

„Nic.“

„Nic? To je špatná odpověď na mou otázku.“

„A jak ti mám odpovědět?! Samozřejmě, že miluji tvoji hudbu jako všechno ostatní?! Takhle ti mám odpovědět nebo jak? Protože nevím, jakou odpověď chceš!“ řvala jsem po něm, protože už na něho nemám nervy.

„Ne, chci jenom vědět pravdu. Líbí se ti moje hudba?“

„Ano.“ zašeptala jsem a podívala se na něho. Usmál se.

„Vidíš, že to jde.“  Konečně zaparkoval před jeho domem, což znamená, že už s ním nemusím sedět v jednom autě. Odepnula jsem si pás a vystoupila z auta. Zavřela jsem za sebou dveře a namířila si to k domu. Počkala jsem, než přišel Justin, aby mohl odemknout. Jakmile Justin odemkl, rychle jsem utekla do pokoje. Lehla jsem si na postel a přemýšlela.

Jak dlouho tady vydržím? Kdyby zbýval už jenom týden, tak bych to přežila, ale 3 týdny. To je moc. Budu se snažit mu aspon, co nejvíce vyhýbat. Tedy, jak nejvíce to půjde. Vytáhla jsem si svůj mobil, protože mi přišla SMS.

Od Grace: Hlavně si tu zprávu přečti.  Omlouvám se, že jsem mu zavolala. Prosím hlavně se na mě kvůli toho nenaštvi. Ale já vím, jak moc s ním chceš být. Možná, že s tebou nikdy nebude, ale hlavní je, že si v jeho blízkosti. Možná, že při tom někdy trpíš, ale vím, že chceš být v jeho blízkosti. Zavolala jsem mu, protože jsem věděla, že si brečela, i když jsi říkala, že ne. Odpust mi to. Mám tě ráda.

Pro Grace: Odpuštěno. Taky tě mám ráda. Mobil jsem položila na stůl a dále přemýšlela o Justinovi.

Část je zase krátká, ale jsem nemocná, takže nemám náladu na delší. 

Pro další část min. 5 vote, 35 reads a 3 komentáře. Všechny komentáře potěší.  

Část znovu nikomu nevěnuji, protože si nikdo nenapsal. Takže jsem se rozhodla, že další část věnuji někomu, kdo napíše hezký komentář.

 

Dear Diary.Kde žijí příběhy. Začni objevovat