Věnováno: VictoryStory
Oblékla jsem si bundu, protože už je venku chladno. Šla jsem potichu po schodech, abych ho náhodou neprobudila. Když jsem došla dolů, našla jsem kousek papíru a vzala si tužku.
Až nastane den, kdy se rodiče budou vracet, tak se vrátím i já. Dříve mě tu nečekej. – Samantha.
Papírek a tužku jsem položila v obýváku na stůl a šla jsem ven. Vytáhla jsem si mobil z kapsy, abych mohla napsat SMS.
Pro Grace: Už jsem na cestě.
Od Grace: Budu tě čekat. Mobil jsem schovala do kapsy a vyrazila ke Grace.
Zazvonila jsem a čekala, až mi někdo otevře. Po chvilce čekání mi otevřela Grace. Odstoupila ode dveří, abych mohla projít.
„Opravdu ti nevadí, že jsem tady?“ podívala jsem se na ní.
„Jasně, že mi to nevadí. Jsi přece moje nejlepší kamarádka.“ usmála se na mě.
„Pojd za mnou.“ šla jsem za ní do prvního patra, kde má svůj pokoj.
„Tady budeš spát.“
„Vždyť je to tvůj pokoj. Kde budeš spát ty?“
„U Jacka. Jel pryč.“ Jack je její starší brácha.
„Dobře.“ usmála jsem se na ní.
„Tak dobrou noc.“ usmála se na mě a odešla pryč. Sundala jsem si bundu a položila jí. Vytáhla jsem si pyžamo a převlékla se do něho. Lehla jsem si a snažila se usnout, ale myšlenky mi to nedovolily.
Udělala jsem správně, že jsem od něho odešla? Co když zavolá rodičům a řekne jim to? Jak by na to vlastně zareagovali?
Ani nevím jak, ale nakonec se mi podařilo usnout.
-JUSTIN-
Ráno jsem probudil poměrně brzo. Dal jsem nohy přes postel a protáhl se. Postavil jsem se a šel dolů. Na stole jsem uviděl nějaký papírek.
Až nastane den, kdy se rodiče budou vracet, tak se vrátím i já. Dříve mě tu nečekej. – Samantha.
To si ze mě dělá srandu? Jak mohla jenom, tak odejít? Jestli se jí něco stane, tak mě Scooter zabije. Papírek jsem hodil na zem a šel se nahoru převléct. Vzal jsem svůj mobil a snažil se dovolat Sam. Samozřejmě mi to nezvedla. Proč by taky měla že? Napsal jsem jí snad milion SMS, ale neodepsala ani na jednu. Zkusil jsem jí zavolat znovu, ale tipla mi to. Po chvilce mi přišla SMS.
Od Samantha: Jsem v pořádku. Nestarej se o mě.
Pro Samantha: Mám tě na starost, takže se laskavě vrat!
Od Samantha: Jak vidíš, tak jsi to moc nezvládl. Už mi nepiš, ani nevolej! Protože se stejně nevrátím! Nechci s tebou strávit už ani jednu minutu! Vrátím se, až se vrátí rodiče. Dříve ne!
Nevím proč, ale zabolelo mě to, co mi napsala. Nechápu, co jsem jí tak hrozného udělal. Naštvalo jí snad to, že jsem si přečetl ten její blbý deník? Taky by mě to naštvalo, ale tak moc určitě ne. Musím jí najít, protože kdyby Scooter zjistil, že tady není, nedopadlo by se mnou zrovna nejlépe.
Omlouvám se, že je tak krátká. Je mi špatně, takže část je o ničem.
Pro další část min. 5 vote, 30 reads a 3 komentáře. Všechny komentáře potěší.
Pokud chcete někdo věnování, napište si do komentáře.
ČTEŠ
Dear Diary.
FanfictionZamilovala jsem se do něho už když jsem ho poprvé uviděla, ale on to nevěděl a radši mi ubližoval.