Dear Diary.

19.

Věnováno: kristynkaa a adelina44

Bála jsem se toho, že když večer půjdu spát a ráno se probudím, zjistím, že to byl jenom sen. Když jsem se probudila, stále jsem si nebyla jistá, jestli to není jenom sen.  

Vstala jsem z postele, převlékla se a šla dolů. Justin tam stál a usmíval se na mě. Usmála jsem se na něho a šla k němu blíže. Pohladil mě po obličeji. Podíval se mi hluboko do očí a já myslela, že snad omdlím. Přiložil jeho úžasné rty na ty mé. Začala jsem spolupracovat a přišlo mi jako by jsme tam stáli celou věčnost. Po nějaké době jsme se odtáhli, protože nám došel dech.  Když jsme se odtáhli, usmáli jsme se na sebe.

Posadili jsme se v obýváku na sedačku a byli ticho, protože jsme se na sebe jenom dívali. Justin po chvilce promluvil.

„A kdy to řekneme Scooterovi?“ zeptal se mě.

„Myslím, že počkáme, až se vrátí. Nechci mu to říkat přes mobil. Lepší to bude osobně.“ odpověděla jsem mu.

„Jo to bude asi nejlepší.“

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Já a nejúžasnější kluk na světě. Připadám si jako ve snu nebo ve filmu. Nikdy bych nevěřila, že se mi tohle splní. Že budu s tím nejúžasnějším klukem, co znám. Vždycky jsem si říkala, že i kdyby mě jednoho dne chtěl, tak bych s ním nebyla, protože mi neskutečně ublížil. Jenomže každý jeden dotyk, i když nechtěný, objetí a nakonec i polibek mi dokázal, že bych to nedokázala být bez něho. Nedokázala bych jenom, tak odjet a zapomenout na to, že Justin Bieber existuje. Prostě by to nešlo.

„Nad čím přemýšlíš?“ z myšlenek mě vyrušil Justinův hlas.

„Na nic.“ usmála jsem se na něho.

„Víš o tom, že ti nevěřím?“

„Když jsi mi to řekl, tak jo.“

„Pokud mi to neřekneš, tak…“ přestal mluvit.

„Tak?“ vstal a šel za mnou. Začal mě lechtat a já se začala smát, protože jsem lechtivá.

„Přestaň!“ nedokázala jsem se přestat smát.

„Když mi to řekneš, tak možná!“ zasmál se.

„Dobře! Dobře!“ přestal mě lechtat, sedl si a čekal, co mu řeknu.

„Přemýšlela jsem nad tím, že tomu nemůžu uvěřit. Že jsme spolu.“ sklopila jsem hlavu a ani nevím proč.  Justin se posunul a sedl si blíže ke mně. Zvedl mou hlavu a podíval se mi do očí.

„Tak tomu věř, protože je to realita.“ pohladil mě, vstal a šel někam pryč. Po chvilce jsem taky vstala a šla do svého pokoje. Našla jsem svůj mobil a napsala Grace.

Pro Grace: Děkuji! Odeslala jsem to a čekala na odpověď.

Od Grace: Za co?

Pro Grace:  Za to, že jsi tak úžasná kamarádka. Za to, že jsi zavolala Justinovi a donutila mě se vrátit. Kdyby nebylo tebe, tak by mě Justin neslyšel zpívat Heartbreaker. Nenatočili bychom klip. A to hlavní! Nikdy by se do mě nezamiloval! Děkuji ti!

Od Grace: O čem to mluvíš? On se do tebe zamiloval?! Jedu k tobě! Musíš mi všechno říct.

Schovala jsem mobil a čekala, až přijede Grace.

 Pro další část min. 6 votes, 50 reads a 3 komentáře. Všechny komentáře potěší. 

Kdo chce věnování, at si napiše do komentáře nebo si vyberu sama. 

A ještě bych vám chtěla poděkovat za to, že je tu už více než 6000 reads :O ♥