Dear Diary.

2 - 13.

“Sam, bude to v pořádku.” Justin se mě pořád snažil uklidňovat, ale vůbec se mu to nedařilo, protože nezná ten pocit, když ztratíte někoho tak blízkého.

“Nebude, copak to nechápeš? Kdybych nebyla s tebou, kdybych se k tobě nevrátila, tak by se to nestalo! Měla jsem být doma a být s mámou! Měla jsem být s ní! Místo toho jsem byla jenom s tebou a dívala se na nějaké blbosti a myslela na to, jak štastná jsem! Zatímco moje máma umírala, já jsem byla s tebou a bavila a byla štastná. Všechno je to moje vina. Kdybych nebyla s tebou, tak by tady pořád byla…” plakala jsem mu na rameni a nešlo to zastavit.

“Nic z toho není tvoje vina! Tvoje máma byla dlouhodobě nemocná...Stejně umřela, takže si nic nevyčítej! A co je na tom, že ses bavila? Tvoje máma by si to určitě přála. Víš, jak byla štastná, když zjistila, že jsme spolu. Pamatuješ si to?” Pousmála jsem se nad tou vzpomínkou. Usmívala se a byla ráda, že jsme se dali dohromady.

Podívala jsem se na tátu, vypadá opravdu hrozně. Takhle zničeného jsem ho ještě v životě neviděla.

Uviděla jsem nějakého doktora, jak jde k nám.

“Jste Braunovi?” přikývla jsem, protože táta na to nijak nereagoval.

“Paní Braun, tedy vaše matka, mi nechala 2 dopisy. Jeden pro vás a jeden pro vašeho otce. Byl jsem její ošetřující lékař. Slíbil jsem, že jak mile umře, tak vám tyhle dopisy předám.” řekl a podal mi do ruky 2 dopisy.

“Děkuji.” pokusila jsem se usmát, ale moc mi to nešlo.

“Nemáte zač a,” podal mi ruku. “upřímnou soustrast.”

“Děkuji.” pustil mou ruku a odešel pryč. Sedla jsem si vedle táta a chystala se mu říct, že už bychom měli jít domů, protože už jsme tady poměrně dlouho.

“Je to moje vina..Kdo ví, jak dlouho tam ležela..A j-já jsem...seděl v..pracovně a přemýšlel...nad blbostmi…”

“Tati, není to tvoje vina.”

“Ale je..”

“Tati, měli bychom jít už domů.” jenom přikývl a opatrně vstal. Chytila jsem ho a šla s ním k autu. Sedli jsme do auta a Justin nastartoval. Za celou dobu nikdo nepromluvil. Myslím, že to bylo lepší. Nemám náladu na mluvení a myslím, že ani táta ne.

Nevím, jak to zvládnu. Musím být ta silná, protože táta to jinak nezvládne. Ale copak já to zvládnu? Jak to mám zvládnout, když mě opustila máma? Tolik jsem jí milovala..Vždycky tu pro mě byla..Hlavou mi prolétla vzpomínka, jak se mě máma ptala na Justina, když jsem ho potkala úplně poprvé.

“Líbí se ti?” ptala se mě máma po tom, co táta odešel s Justinem.

“Mami!”  Přeci nepřiznám mámě, že jsem se do něho asi zamilovala.

“Co je, zlatíčko? Vždyť je to normální, že se ti líbí kluci. Navíc Justin je velice pohledný. Kdyby nebyl tak mladý.”

“Pane bože, mami! Je mu 14! Tobě 35!” Chtělo se mi zvracet při představě, že by si máma začalo něco se 14letým klukem.

“Však říkám, že kdyby nebyl tak mladý.” Začali jsme se spolu smát. “A líbí se ti teda?” Začala jsem se usmívat, takže to mámě došlo.

“Myslím, že by z vás byl pěkný pár.” usmála se na mě.

“Mami, podívej se na mě a na něho. On by se mnou nikdy nebyl.”

“Když se na tebe podívám, tak vidím krásnou dívku, kterou by chtěl nejeden kluk.”

“Asi ses podívala na špatnou dívku. Máš snad další, hezčí dceru?”

“Mám jenom jednu dceru a to tu nejkrásnější. Hezčí jsem si přát nemohla.”

Po líci mi teklo pár slz, ale i tak jsem se nad tím usmála. Ani jsem si to neuvědomila a už jsme byli před naším domem. V tichosti jsme vystoupili z auta a šli do domu. Táta okamžitě odešel do ložnice, aniž by řekl jedno jediné slovo.

“Mám odejít nebo…” Justin to nestihl doříct, protože jsem ho zastavila.

“Zůstan, sama bych to tu nezvládla.” usmál se a šel ke mě.

“Slibuji ti, že to bude v pořádku. Jessica by chtěla, at jste oba dva štastní.” Silně mě objal, protože věděl, že to potřebuji.

“Měli bychom si jít lehnout, je pozdě.” řekl Justin, chytil mě za ruku a táhl ke mě do pokoje. Já jsem se převlékla a Justin se vysléknul a zůstal jenom v boxerkách. Lehl si a čekal, až za ním příjdu.

“Počkáš chvilku? Chtěla bych si přečíst ten dopis.” souhlasně přikývl.

Sedla jsem si na židli, vzala dopis do ruky a vyndala ho z obálky. Otevřela jsem ho a začala pomalu číst.

Drahá Sam,

vím, že jsi na mě asi naštvaná, že jsem ti o ničem neřekla, ale veř mi, že jsem se ti to chystala říct, ale příliš jsem se bála vaší reakci. Starali byste se o mě a to jsem nechtěla. Chtěla jsem ti být skvělou mámou a proto jsem ti to radši neřekla. Mámy se mají starat o své děti, né děti o své mámy. Snažila jsem se uzdravit, ale nezvládla jsem. Nebyla jsem příliš silná. Ale ty jsi silná a proto vím, že to všechno zvládneš. Zvládneš se postarat o tátu, protože on tě bude potřebovat. Já vím, že v poslední době nebyl tím nejlepší otcem, ale snažil se. Musíš se o něho postarat, on to sám nezvládne.

Slib mi, že si budeš užívat života nadále a, že už nikdy neopustíš Justina, protože ho miluješ a on miluje tebe. Hlavně neudělej nějakou blbost, abys ho neztratila. Vy dva jste si prostě souzeni, já to vím. Vím, že spolu zestárnete a budete mít krásně děti, mé vnoučata, které uvidím z nebe. Vás budu také sledovat a pozorovat vaše chyby, vaše štěstí. I táta jenom pochopí, že vy dva patříte spolu a bude vám to všechno přát, uvidíš.

Miluji Tě, tvá máma.

Dočetla jsem to se slzami v očích. “Postarám se o něho.” zašeptala jsem do ticha. Dopis jsem nechala ležet na stole a lehla si vedle Justina, který na mě čekal. Hlavu jsem si položila na jeho rameno.

“Dobrou noc.” zašeptal Justin a políbil mě do vlasů.

“Dobrou noc.” zašeptala jsem a po chvilce usnula.

Na 10 části bylo 47 vote. Na 11 a 12 jenom 27...Ztratila jsem 20 čtenářů. Ani nevíte, jak mě to mrzí.... Ale nic s tím nenadělám. Už skoro ani nekomentujete.. Chci vás poprosit, aby na téhle části bylo aspon 6 komentářu. Jinak děkuji všem, kteří komentovali na minulé části.