Dear Diary.

2 - 1.

“Společné bydlení. To je to nejhorší, co tě kdy napadlo.” křičela jsem po Justinovi.

 

“Co jsem udělal?” nechápavě se na mě podíval.

 

“Ty sis ničeho nevšiml? Od té doby, co bydlíme spolu je náš vztah na nic. Pořád se jenom hádáme.” řekla jsem smutně. “Nechtěla jsem, aby náš vztah takhle dopadl.”

 

“Neboj se, to se spraví.” uklidňoval mě. Ale já vím, že se to nespraví. Vlastně jsme měli problémy už po premiéře Believe. Beliebers nás vztah nerespektovali a pořád nerespektují. Pro tři čtvrtinu jsem obyčejná děvka, které jde o peníze. No, můj táta má peněz dost, takže to nedomysleli. A čtvrtka náš vztah respektuje a myslí si, že se k sobě hodíme. Nevadí mi, že mě nemají rádi, ale když na vás na ulici někdo zařve, že jste děvka, tak vás to zabolí. Samozřejmě, že Justinovi jsem o tom neřekla. Vím, že Beliebers miluje a proto jsem mu to neřekla, abych mu neublížila.

 

“My to zvládneme. Vždycky jsme to zvládli.” stále se mě snažil přesvědčit.

 

“To je to čeho se bojím. Že to nezvládneme.” ucítila jsem slzy. Justin mi je utřel a silně objal.

 

“Prosím, řekni, že to zvládneme.” zašeptal Justin.

 

“Nemůžu to říct, protože to nevím a bojím se, že když ano, tak si to budu jenom nalhávat.” řekla jsem smutně.

 

“Uvidíš, že to zvládneme. Musíme to zvládnout.”

 

“A co, když to nezvládneme, Justine? Co bude pak?” dívala jsem se na něho, ale on celou dobu mlčel.

 

“Vidíš. Možná, že je to náš konec. Možná ne, ale měli by jsme si dát na chvíli pauza. Půjdu na chvilku bydlet k rodičům a po čase se tady možná vrátím. Určitě se budeme vídat. Teda doufám v to. Musí se to všechno uklidnit. A navíc Beliebers budou rádi.” řekla jsem a chystala se odejít nahoru, abych si zabalila pár věcí.

 

“Myslíš si, že budou rádi, když nebudu štastný? Když se nebudu usmívat?” otočila jsem se na něho.

 

“Ale my se přeci nerozcházíme. Můžeš se usmívat, protože já s tebou budu. Klidně každý den. Jenom se na pár dní, možná týdnu musím odstěhovat pryč. Od té doby, co bydlím s tebou se jenom hádáme a já už na to nemám. Když jsme spolu nebydleli, tak náš vztah byl lepší. Uvidíš, že se to zlepší.” pokusila jsem se o úsměv.

 

“Uvidíš, že se to zlepší, i když tady budeš bydlet.” snažil se mě přesvědčit.

 

“Justine, jsem už rozhodnutá.”

 

“Fajn, tak si jdi.” řekl naštvaným hlasem a odešel pryč.

 

Nechtěla jsem ho naštvat. Chtěla jsem, aby mě pochopil. K čemu mi bude vztah ve kterém nejsem štastná? Vztah ve kterém se pořád jenom hádáme? Vztah, který už není jako dřív? Vztah, který byl dříve plný lásky se proměnil v problémový vztah, kde se hádáme. Nechci od něho odejít. Chci s ním být, ale nechci se s ním hádat. Vím, že to časem Justin pochopí. Musí to pochopit.

 

Dívala jsem se na místo, kam Justin odešel a doufala, že se vrátí a řekne mi, že mě chápe. Po 10 minutách jsem to vzdala a odešla se nahoru balit.

 

Doufám, že to rodičům nebude vadit. Jenom si budu muset poslechnout, jak mě na to upozorňovali. Věděla jsem to, ale věřila, že náš vztah bude vyjímkou. Jenomže nebyl. Myslím si, že nám ta pauza prospěje. Pokud ne, tak to bude definitivní konec. Nesmí to být konec, protože bych to nezvládla.

Začala jsem se balit a asi po 20 minutách jsem měla sbaleno /ne všechno, protože mám v plánu se vrátit/ a šla dolů. Justin nikde nebyl. Bylo mi to celkem líto. Chtěla jsem s ním rozloučit, ale jak vidím, tak nemá zájem.

Takže první část 2.série je hotová. Doufám, že mě neukamenujete.

Pro další část min. 6 vote, 60 reads a 4 komentáře.

Věnování si budu vybírat sama.