Siblings? Never!

Sbohem Londýne

Celkem mě pobavilo jak jste všichni psali, že spal, ale Chris spal úplně někde jinde, takže ne nespal s ní.😄
****
Týden s mými přáteli uběhl rychle a já už neměla moc času se s nimi rozloučit.

Dnes byl ten den kdy jsem měla opustit Anglii a přestěhovat se do Austrálie nebo jinak do nějakého města jménem Randwick nebo tak nějak.

Kevin: Budeme na letišti. ♥

Kenny: Možná budu mít zpoždění.

Kelly: Nebudeš. Osobně se postarám to abys tam byl ještě před tím než Kim přijede!

Kim: Nikam se mi nechce. :'(

Kenny: Taky nechceme abys odjela.

„Kim, pojď mi pomoc." Zavolala na mě máma.

Kim: Uvidíme se na letišti.

„Už jdu." Vstanu a jdu nahoru kde se máma pere s kufrem.

Pomůžu jí a pak vše odneseme ke schodům, kde už je Dan s Chrisem a nosí kufry postupně dolů.

„Tak děti pojedeme." Řekl Dan, když s mámou vyřešili elektřinu, vodu a tak dál.

„Co vlastně budu s tímhle domem?" Zeptala jsem se.

„Prozatím si ho necháme, ale časem by jsem ho prodali." Řekla máma.

Nic jsem na to radši neříkala a šla jsem do auta.

Naposledy jsem se koukla na náš dům, chtělo se mi brečet, ale věděla jsem, že nemůžu. Rychle jsem zalezla do auta, vyndala sluchátka, které mám vždy u sebe a vypadla z téhle reality. Na letiště to trvá asi tři čtvrtě hodiny, takže jsem na chvíli usla.

„Kim, vstávej, jsme tu." Řekl někdo. Hned jak jsem otevřela oči jsem uviděla Chrise. Divné, ale nevšimla jsem si, že má každé oko jiné. Jedno má modré a druhé modrohnědé.

„Už vstávám." Řekla jsem.

Vzala jsem svůj kufr a společně se svoji novou rodinou šla čekat k odbavení. Vytáhla jsem mobil a naposledy vyfotila Londýn. Chtěla jsem mobil uklidit zpět do kapsy, ale začne zvonit.

„Ano?" Řekla jsem.

„Kdepak jsi, broučku?" Řekl Kev do telefonu. To oslovení mi bude chybět.

„Na odbavení, kde jste vy?"

„Přímo za tebou." Když to dořekl hned jsem se otočila. Vážně jsou tu. Moje parta za mnou opravdu přišla.

Začali se loučit a to se samozřejmě neobešlo bez slz. Já, Kelly a Kat jsme brečely a kluci jen stáli,  koukali na nás a objímali nás. Každý někoho. Mě Kev, Kelly Kyle a Kat Kenny.

„Budete mi chybět." Řekla jsem vzlykavě.

„Ty nám taky." Řekla Kat. Přešla ke mně a objala mě. Vůbec mě nezajímalo, že bych měla být někde s mámou a klukama a čekat než nám vezmou kufry.

„Budeme si volat." Řekl Kyle.

„A psát." Doplnil ho Kenny.

„A budeme se navštěvovat." Dokončil Kevin.

„Mám Vás ráda, lidi." Řekla jsem.

„My tebe taky." Řekli sborově, čemuž jsem se musela zasmát. Začali jsme se objímat až z toho vzniklo hromadný objetí.

„Kim, broučku, budeme muset jít." Přišla máma.

„Ne." Řekla jsem a z oči se mi zpustil vodopád slz. Kyle mě obejmul a pak i Kenny, Kev, Kelly a Kat. Prostě všichni. S holkama jsme brečely a všechny jsme vypadaly jak pandy kvůli rozmazaným očím.

„Tak já musím. Mám vás ráda, Káčka moje." Řekla jsem jim a odešla.

„Máme Tě rádi, Kim." Zakřičeli za mnou.

Otočila jsem se na ně a usmála. Kyle objímá tentokrát Kat, Kenny Kelly a Kev tam jen stál a koukal na mě. Nejradši bych za ním šla a objala ho, ale nemohla jsem.

„To bude dobrý, zlato." Řekne mamka a vezala mě kolem ramen.

„Budou mi chybět." Vzlykla jsem.

„Budete si volat a můžou kdykoliv přijet."

„Děkuju." Řekla jsem a obejmula jí.

„Pojď musíme jít nebo nám kluci utečou." Řekla a usmála se.

***

Seděla jsem v letadle a čekala až letadlo vzlétne.

„Vážení cestující, připoutejte se prosím budeme vzlétat." Řekla letuška palubním telefonem.

„Sbohem Londýne." Zašeptala jsem a hned poté letadlo vzlétlo.

Teď už mě čekala jen několika hodinová cesta.

****

Letěl jste už někdo do Australie? Jestli ano můžete na psat kam a jak dlouho jste letěli. Mě to našlo cca nějakých 25 hodin.

Tam ♥