Vše odpuštěno?

11.6K 528 13
                                    

Už je to týden od doby co jsem se sebrala a utekla. Chris se se mnou chtěl bavit, ale já ho jednoduše ignorovala.

Stála jsem u skříně a vybírala outfit. Vůbec se mi nechtělo jít dneska do školy, ale už zbývaly jen dva týdny do prázdnin, takže jen dva týdny a letí se do Londýna. Letenky už jsou zablokované, takže už se hrozně moc těším.

Nakonec jsem se rozhodla pro tričko, kraťasy k tomu sluneční brýle a černý tenisky. Vlasy zapletla do rybího copu a šla dolů.

„Můžeme jet?" Zeptal se opatrně Chris

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

„Můžeme jet?" Zeptal se opatrně Chris.

Lehce jsem přikývla a šla k autu. Nasedla jsem si na místo spolujezdce, Chris nastartoval a my vyjely do školy.

Kousek od školy jsem poprosila Chrise aby mi zastavil.

On zastavil a já vylezla. Ten kousek jsem už došla. Jen co jsem dorazila do školy se na mě vrhla Mia.

„Proč se nebavíš s Chrisem? Stalo se mezi vámi něco?"

„To je jedno, promiň už musím na hodinu." Zavřela jsem skřínku a rychle šla do třídy.

Hodina matiky byla mnohem nudnější než jsem si myslela. Pan učitel Brown se rozhodl nás unudit k smrti. Celou hodinu s námi probíral různé typy rovnic a jak je vypočítat co nejrychleji.

Celý den se táhl a když zazvonilo na poslední hodinu mohla jsem slavit.

Už jsem si našla cestu domů pěšky, takže jsem šla po cestě, kterou už moc dobře znám.

Po hodině a půl jsem došla domů, ale nikdo tam nebyl. Teda nikdo krom Chrise.

„Ehm uhm...Kim?" Promluvil.

„Hmm."

„Rodiče odjeli na služebku a my tu spolu budeme dva týdny sami tak mě napadlo, nemůžeme být zase v pohodě. Mrzí mě to co jsem řekl, ale já, já musel." Odmlčel se, „Prosím, odpusť mi to."

„Už se na tebe ani nezlobím." Upřímně jsem se usmála.

„Děkuju," Přešel ke mně, „děkuju." Vzal mě a zatočil se mnou.

„Prosím, pusť mě." Zasmála jsem se.

„Miluju Tě, Kim." Naklonil se ke mně.

„Já tebe taky, Chrisi." Překonala jsem mezeru mezi námi a políbila ho. Bože to mi tak ty jeho rty chyběly.

„Měla bys zavolat Kevinovi." Zasmál se, když jsme se odtrhly.

„Jen to ne. Zachraň mě."

„Stejně tě to čeká."

„Ale ještě ne teď." Řekla jsem a políbila ho.

****
Usmíření, konečně. Nemám, ráda, když je někdo rozhádaný.
Dobré ráno těm co to čtou ráno! 😄
Tam ♥

Siblings? Never!Kde žijí příběhy. Začni objevovat