Siblings? Never!

Zvedni to! Hned!

Ráno jsem se probudila kolem deváté. Vzpomněla jsem si na to co ni večer řekl Chris.

Miluji Tě Kim a nedovolím aby jsi byla takhle smutná.

Proč mi něco takového řekl?

Vstala jsem a šla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, vlasy dala do culíku a šla dolů.

„Dobré ráno." Řekla jsem a tím upoutala Chrisovu pozornost.

„Dobré ráno, chceš palačinky?" Zeptal se.

„Ty se neodmítají."

Chris mi dal palačinky a já si je namazala marmeládou, která byla na stole. Jedly jsme v tichosti a pokukovaly po sobě.

V hlavě se mi začaly tvořit otázky na to co večer řekl, proč by něco takového říkal? Má mě snad rád jak říkal?

„Chrisi?" Začala jsem.

„Ehm, jo?"

„Co jsi to večer říkal?"

„Ehm, nech to být." Usmál se.

„Tak jinak. Proč jsi to říkal?"

„Jen jsem ti to chtěl říct a myslel jsem, že spíš."

„Vlastně jsi mě probudil, když jsi vstal." Zasmála jsem se.

„Promiň. Víš co zapomeň na to. Budeme dělat, že jsem nic takovýho nikdy neřekl."

Vstal od stolu a šel do kuchyně. Opřel se o linku a byl kde mě zády. Došla jsem k němu a hlavou se opřela o jeho záda.

„J-já....asi taky něco cítím." Vypadlo ze mě.

„Co?" Otočil se ke mně čelem, takže jsem mu spadla do náruče.

„Mám, mám tě ráda. Víc než to." Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil.

Začal se ke mně přibližovat, ale přišel Daniel.

„Dobré ráno." Zívl (Sakra proč u toho vždycky zívám? :D)

„Dobré." Řekl Chris ostře a odešel.

„Co se mu stalo?" Zeptal se mě.

„Nevím, ehm....půjdu se ho zeptat." Řekla jsem a šla ke schodům, „Na stole jsou palačinky." Zařvala jsem a šla nahoru za Chrisem.

„Chrisi." Zaťukala jsem na dveře a po chvíli vzala za kliku. Dveře se otevřeli, a já vešla dovnitř.

Chris seděl na posteli a koukal z okna.

„Vždycky, když chci políbit nějakou holku a jsem doma, musí přijít táta." Ironicky se zasmál.

„Teď sem, ale přijít nemůže. Snídá." Řekla jsem.

Lehla jsem si k němu na postel a začala ho hladit po zádech. „Kreslila" jsem různé tvary a představovala si, že kreslím na plátno.

„Co to děláš?" Zasmál se.

„No tak ležím a kreslím si."

Otočil se ke mně a naklonil se.

„A teď děláš co?" Zasmála jsem se. Snažila jsem se být v klidu, ale srdce ani dech mi to nedovolovali.

„To co jsem chtěl udělat už dole." Řekl a pořád na mě koukal.

Koukala jsem na něj a čekala co bude dělat. Pak se stalo přesně to na co jsem čekala. Políbil mě. Začala jsem spolupracovat a do polibku se usmála.