Siblings? Never!

Londýn

„Jestli nepřijdeš do pěti minut, odejdu bez tebe." Volal na mě Chris.

Hodila jsem poslední věci do tašky, vzala kufr a šla dolů. Chris dal naše věci do auta a hned nato jsme vyrážely na letiště kde jsme nechaly auto.

Prošly jsme všemi kontrolami a už jen čekaly na letadlo. Když asi po půl hodině hlásili naše letadlo, zvedly jsme se se a šly směr vchod.

„Dobrý den." Pozdravily jsme letušku při příchodu do letadla.

Usadily jsme se na svá místa a čekaly až letadlo vzlétne.

***

„Dámy a pánové, připoutejte se, prosím, budeme přistávat." Ohlásil pilot našeho letadla.

Spala jsem asi 7 hodin a Chris nejspíš taky. Koukaly jsme se na filmy a pak jsem nějak vytuhla.

Během deseti minut jsme přistály a o dalších pět minut později už vystupovaly z letadla.

„Konečně zpátky." Řekla jsem.

„Chybělo ti to tu?"

„A jak moc."

Došly jsme pro kufry a pak vyrazily hledat Káčka.

Vyšly jsme z všech těch tunelů, uliček a já se začala rozhlížet jak blbec. Chtěla jsem se otočit zpět na Chrise, ale ocitla jsem se ve vzduch.

Podívala jsem se na toho kdo mě zvednul a...

„Kevine!" Vykřikla jsem a obmotala mu ruce kolem krku.

„Holčičko moje." Zašeptal mi do ucha.

Koukala jsem okolo a viděla Kelly a Kate. Ty mě trefily do očí jako první. Za nimi stál Kenny s Kylem.

Kevin mě položil a my všichni se na sebe začali koukat.

„Pojďte sem!" Řekla jsem a všichni se na mě vrhli.

Stáli jsme v objetí a nechtěli se odtáhnout. Ten čas, ale nastal.

„Mám na tebe otázku Kim." Řekl Kyle.

„No," Zasmála jsem se, „ptej se."

„Nerozmyslela sis to?"

„Ne, budu doma, ale nebojte budeme pořád spolu." Usmála jsem se.

„Jen jsem chtěl vědět kde udělat party." Zasmál se.

„Zapomeň!" Poslala jsem mu vzdušnou pusu.

„A ty Chrisi? Budeš se mnou nebo pojedeš do Newcastlu?" Koukla jsem na Chrise.

„Budu tady, nakonec Josh přijel sem."

„Josh?" Řekly všichni společně.

„Jo? Je to problém?" Kouknul na ně.

„Ne není a teď už pojďte, chci být už doma." Řekla jsem a táhla Kevina k autu, naše životy byly teď v jeho rukou, jako jediný z nás teda měl řidičák sebou.

Cesta vůbec neprobíhala v klidu. Povídali jsme si, křičeli přes sebe, ale pořád se smáli.

Kevin nás dovezl k domu a já odemkla. Ovála mě vůně starého domova. Hned jsem si vzpomenu na to jak jsem vždy přišla domu a máma byla v kuchyni a něco kuchtila. Ty časy, když jsme byly jenom my dvě my chyběly.

„Tolik mi o tu chybělo." Řekla jsem a svalila se na gauč.

„Máš tu jídlo, s Kat jsme všechno nakoupily a elektriku kluci spustili či co s tím udělali." Zasmála se Kel.