Byla jsem normální holka, která měla úžasný kamarády. Stačil jeden okamžik a najednou jsem byla holka, která nežije v Anglii, ale v Austrálii. Jak to dopadne? Ještě ke všemu, když mám mít nevlastního bratra? Všechno tohle se dozvíš pouze tady. Klikn...
„Kim?" Promluvil na mě po chvíli Chris a vyrušil z mého přemýšlení.
„Co?" Řekla jsem.
„Na něco jsem se tě ptal." Zasmál se.
„A-a na c-co?"
„To je jedno." Řekl a rozjel ke škole.
Cesta probíhala v tichosti a když zastavil u školy, vystoupila jsem a hned šla do školy.
Našla jsem si rozvrhy a hledala do mám teď. Dějepis. Ten nesnáším. Teď ještě zjistit kde.
Učebna 112. Fajn, šla jsem teda hledat učebnu 112.
***
Už 10 minut jsem hledala jednu blbou učebnu učebnu a zatím jsem zjistila, že jsem nejspíš úplně na druhé straně od učebny.
„Dohajzlu." Řekla jsem, když jsem před sebou uviděla učebnu 34.
„Copak? Ztratila si se?" Zasmál se někdo za mnou.
Otočila jsem se a předemnou stál nějaký kluk. Typický namachrovaný kluk.
„Ehm, jo?" Řekla jsem.
„Co hledáš?" Zeptal se.
„Učebnu 112." Odpověděla jsem mu.
„Tak ta je úplně na druhé straně." Sakra, já to říkala.
„Díky." Řekla jsem a chtěla jít, ale on mě zastavil.
„Jak se jmenuješ?"
„Kim."
„Cameron. Pojď dovedu tě tam." Řekla a vzal mě za ruku.
Sakra tohle bych nečekala. Hlavně klid.
Chvíli jsme šly a schytávali od lidí divné pohledy.
„Tak jsme tu." Řekl Cameron a ukázal na dveře před námi.
„Děkuju." Usmála jsem se a chystala se vzít za kliku.
„Počkej." Řekl Cameron.
„Jo?"
„Nechtěla bys jít ven?" Zeptal se.
„Kam ven?" Zasmála jsem se.
„Třeba na pláž. Umíš surfovat? Jestli ne naučím tě to."
„Tak jo. A ne neumím. Umím spíš na skatu." Řekla jsem.
„Tak jo. Ve 3 v parku?"
„Dobře tak ve 3." Řekla jsem a potom už vážně vlezla do třídy.
***
Byly 2 a já se začala chystat. Ve 3 jsme měli sraz s Camem, takže jsem se přehrabovala ve skříni a hledat nějaké hezké plavky.
Po chvíli jsem vybrala obyčejné černá plavky se zajímavým střihem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala plážovou tašku, dala do ní mobil, ručník, sluchátka a pro jistotu knížku.
Přes plavky hodila košili o Keva a nechala rozepnutou, šortky a na nohy nějaký žabky.
Ve 2:30 jsem vyrazila směr park, do kterého jsem to měla asi dvacet minut.
Když jsem přišla, viděla jsem Camerona jak na mě čekal. Přišla jsem k němu zezadu a zakryla mu oči.
„Kim." Zasmál se a otočí.
„Jak?"
„Jednoduše. Tak jdem?" Zeptal se.
„Jasně." Usmála jsem se.
Byly jsme na pláži asi tři hodiny a já se zatím naučila jen padat ze surfu. To my šlo nejlíp.
„Asi už budu muset jít." Řekla jsem.
„Doprovodím tě." Řekl.
Osušily jsme se abychom nešly úplně mokří a vyrazily.
„Děkuju za dnešek. Moc jsem si to užila." Řekla jsem, když jsme stály před naším domem.
„Já děkuju." Řekl a přistoupil ke mně blíž.
„Mohly by jsme to zopakovat." Řekl a opět se přiblížil. Začala jsem přeskakovat z jeho očí na jeho rty a on dělala to samé.
„Jo to mohly." Řekla jsem. Než jsem stačila říct cokoliv dalšího, políbil mě. Proč ne? Toho kluka znám pár hodin, jenže on políbil mě.
Když jsme se odtrhly, bez jediného slova jsem zapadla do domu. Šla k sobě do pokoje a lehla si na postel.
Chvíli jsem ležela a přemýšlela, proč jsem to udělala, proč jsem tak rychle utekla.
Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaťukání na dveře.
„Jo." Řekla jsem a koukala ke dveřím.
„Kim, jdeme na nějakou večeři k příbuzným, tak se máš nějak slušně obléct." Řekl Chris.
„Fajn." Řekla jsem a vylezla z postele.
„Jsi v pohodě?" Zeptal se.
„Jo." Řekla jsem a zapadla do šatny, kde jsem, jak jinak, než hledala nějaké společenské šaty.
Svou barevnou fantazii jsem už ráno vyplýtvala, takže jsem našla černé šaty, k ním doladila černé boty, psaníčko, make-up, tedy jen stíny, a účes jsem nějak splácala. Ještě jsem přidala naušnice a řetízek na čem je Jing a Jang, což pro mě má velký význam, ale ten Vám neřeknu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem přišla dolů, viděla jsem Chrise jak čeká, zase, no jo musí si zvyknout, že na holku se hold musí čekat. Měl na sobě smoking a dokonce si i upravil vlasy. To moc často nedělal.
„Jsem tu" Řekla jsem a on se na mě hned otočil.
„Wow. Moc ti to sluší." Řekl.
„Díky, ty taky nejsi k zahození." Zasmála jsem se.
„Tak pojď." Řekl.
„A rodiče?"
„Už jeli."
Nasednu do auta a po chvíli jsme vyrazili.
Tohle byl opravu zajímavý večer.
**** Na miliontý pokus se mi to podařilo! Konečně jsem chytla signál a konečně se mi to povedlo vydat!
