Siblings? Never!

Chybíš mi

Klečela jsem na kolenou a koukala co se vlastně stalo. Hrob pana Jamese, který umřel asi měsíc po tátovi, byl rozbitý. Místo, kde bylo vyryté jméno bylo na kusy. Chodila jsem sem na hřbitov často, povídala jsem si s tátou a i s panem Jamesem. Pan James nikoho neměl. Žena mu umřela před pár lety a děti od něj odešli. Zemřel na rakovinu. Bylo mu okolo padesáti. Měla jsem ho ráda. Navštěvoval nás a když umřel táta, povzbuzoval mě, že to je život. Moc mi tehdy pomohl. Posbírala jsem rozbité kusy náhrobní desky a uklidila hrob. Byla jsem jediná kdo sem chodil. Jeho děti ani nevědí, že umřel, a že měl rakovinu.

„Je mi líto co se Vám stalo pane Jamesi." Řekla jsem směrem k hrobu.

Přesunula jsem se k tátovi. Jeho hrob byl v pořádku. Uklidila jsem ho a pak si sedla naproti hrobu. Koukala jsem na jméno vyryté na hrobce a rozbrečela se.

Stephan Sprint

*4. 4. 1970       †15. 8. 2013

„Tati tak mi chybíš." Promluvila jsem „Moc mě mrzí co jsem udělala, byla to hloupost. Neměla jsem utíkat."

Po hodině co jsem si vylévala svoje srdéčko jsem se sebrala a odešla. Jako tělo bez duše. Vždy, když jsem jdu odcházím přesně takhle.

„Dobrý den můžu mluvit s panem Nerem?" Zeptala jsem se paní u přepážky.

„Samozřejmě, hned ho zavolám." Řekla a odešla.

„Kimberly? Co tady děláš?" Přišel pan Nero.

„Ahoj Raji, potřebovala bych něco spravit." Usmála jsem se na něj.

„Stalo se něco na hrobě otce?"

„Ne u něj ne, ale u pana Jamese někdo rozbil náhrobní desku." Předala jsem mu rozbité desky.

„Kdo to udělal?" Zeptal se.

„Netuším."

„Opravím to, neboj se, ale bude to chvíli trvat. Není to tak jednoduché. Musíme vyměnit skoro celý hrob."

„Jak dlouho?"

„Dva měsíce." Koukl na mě.

„To už budu v Randwicku Sydney." Řekla jsem tiše.

„Co?" Koukl na mě překvapeně.

„Bydlím teď v Randwicku, v Austrálii, na víc se prosím neptej."

„Dobře, nebudu." Zasmál se a koukl na kousky rozbité desky, „Mohl by jsem přijd třeba Kevin a jen podepsat, že desku zkontroloval. Šlo by to?"

„Myslím, že jo."

„Moc děkuju, snad se ještě uvidíme" Řekla jsem a rozloučila se s ním.

„To doufám." Zavolal za mnou.

Došla jsem domů a koukla do obýváku. Kluci pořád spali. Ani nevím kolik bylo, když přišli, ale když je teď deset tak museli přijít neskoro. Došla jsem do pokoje a lehla si do postele, vzala notebook a začala prohlížet facebook. Zavolala jsem Kat a Kelly jestli nepůjdeme ven a nakonec jsme se domluvili, že se za hodinu sejdeme u Louise, což je nová kavárna. Billa nám zrušili, ani nevím proč. Začala jsem se připravovat a za hodinu vyrazila do města za holkama.

****
Ztratil jste někdo něho? Já jo a musím říct, že to bolí hrozně.

Tam ♥