Siblings? Never!

Nemocnice!

„Kdy už tam budem?" Zeptala jsem se Chrise po hodině.

„Jestli sis nevšimla tam stojíme v koloně, u které nevíme kde končí, natož kde začíná."

„Zavolám mámě a řeknu, že přijedeme dýl."

„Píp...píp...píp...volaný účastník je momentálně nedostupný zkuste to později"

„Arg, je nedostupná" Řekla jsem naštvaně.

„Zkus tátu." Řekl Chris.

„Fajn."

„Píp...píp...píp...volaný účastník...."

„Taky to nebere." Řekla jsem.

„Divný, buď se už baví nebo taky stojí v koloně a mají vypnutý zvonění."

„Co budeme dělat?" Zeptala jsem se po 5ti minutách ticha.

„Vážně se ptáš zrovna na tohle?" Zasmál se.

„Jo. Nudím se."

„Tak napiš někomu z Anglie."

„Jsou ještě ve škole."

„Tak to máš smůlu." Řekl a vyplázl na mě jazyk.

„Chci si povídat." Řekla jsem najednou.

„Se mnou?"

„Jo, říkal si, že se o mě chceš něco dozvědět, takže to uděláme tak, že si budeme pokládat otázky a odpovídat na ně. Co ty na to?" Zeptala jsem se.

„Fajn, beru. Začínáš."

„Proč ses stal děvkařem?"

„Wow, čekal jsem, že začneš, alespoň slušně," Zasmál se, „ale dobře. Než k nám nastoupil Tayler, byl jsem společně s Nicem oblíbenec školy. Holky na nás letěli, měli nás rádi, ale my se s nima nikdy nevyspali. Až když přišel Ty [Taj], začali jsme spát s holkama. Nejdřív jsme měli holky na jednu noc, pak jsme s nima začali i na záchodech a takhle jsem se stal děvkařem." Řekl celý svůj příběh.

„Zajímavé." Zasmála jsem se.

„Jak myslíš. Spala jsi už někdy s klukem?"

„Co je to sakra za otázku?"

„Ano nebo ne? Jinou odpověď neberu." Zeptal se znovu.

Raději nic neříkám. Nechci aby si o mě myslel, že jsem malá holka. I když jsem.

„Tak?"

„Ne." Zamumlala jsem.

„Fajn. Ptáš se." Řekl.

„Už mě to nebaví." Řekla jsem a natočila se víc k okýnku.

„Ale no tak." Řekl a dal mi ruku na stehno. Projel mnou zvláštní pocit, ale jeho ruku jsem nesundala. Je to divný, ale před pár hodinami jsem se líbala s Cameronem a teď my připadá, že mezi mnou a Chrisem je něco víc než „sourozenecký" vztah.

„Fajn. Měl jsi někdy vážný vztah?"

„Jo, jednou a taky na posled."

„Proč?"

„Hele teď se mám ptát já!" Zasmál se.

„Fajn, tak se ptej"

***

Po dvou hodinách jsme s Chrisem byly skoro u té nehody. Když jsme projížděli začala jsem na něj řvát: Zastav! Sakra zastav to je auto Dana."

„Co?" Kouknul na sražený auta a zastavil.

„Doprdele. Ne jen to ne. Kurva" Nadával zatímco jsme šly k policii.

„Promiňte, co se tu stalo?" Začal.

„Kdo jste?" Zeptal se policista.

„Nejspíš patřím k té rodině co měla nehodu."

„Jméno."

„Christian Eliot Moon."

„Máme tady uvedenou jen Emily Sprintovou."

„To je moje matka." Řekla jsem se slzami v očích.

„Jméno?"

„Kimberly Sprintová." Řekla jsem.

„Kdo byl ještě v tom autě?" Zeptal se policista.

„Myslím, že tam byl můj otec. Daniel Moon." Řekl Chris. Divím se, že je takhle v pohodě. Má kamennou tvář, ale v oku ani slzu.

„Hmm, ano, zde je to napsané. Váš otec na tom byl lépe než vaše matka." Řekl a já se rozbrečím. Chris si mě přitáhl do objetí.

„Kde jsou?" Zeptal se Chris.

„Nemocnice Prince z Walesu." Odpověděl policista.

„Jedem." Řekl Chris a šel k autu. Společně jsme vyrazily do nemocnice a čekaly co se bude dít.

„Budou v pořádku, oba" Řekl Chris a pohladil mě po ruce.

Když jsme dojely k nemocnici, Chris rychle zaparkoval a poté jsme šly do nemocnice.

„Co je s Danielem Moonem a Emily Sprintovou?" Řekl hned na recepci.

„A vy jste?" Zeptala se sestřička.

„Christian Moon a tohle Kim Sprintová, jsme jejich děti." Řekl a bouchl do pultu.

„Hlavně klid, ano? Zjistím co nima je a pak vám to řeknu."

Chvíli jsme čekaly a pak přišla sestřička zpět.

„Váš otec je na sále a vaše matka též. Nikdo neví jak dlouho to bude trvat." Řekla.

„Bože." Řekla jsem a hlavu položila na desku recepce.

„To bude dobrý." Řekl Chris a pohladil mě po zádech.

***

Dvě hodiny, tři, čtyři a pořád nic.

„Řekne mi kurva už někdo co je s mými rodiči!" Začal Chris a lidi v čekárně se na nás otáčeli.

Dveře se najednou otevřeli a vyšel z nich doktor.

„Dobrý den, vy jste pan Moon?" Zeptal se.

„Ano, to jsem já." Řekl Chris.

„Váš otec je stabilizovaný, ale vaše matka..." Odmlčel se.

„Ne, prosím ne." Začala jsem řvát.

****
Opět někdo ví co se stane, ale necháme to překvapením pro ty co to neví. ☺
Nemocnice se origiálně jmenuje Prince of Wales Hospital a opravdu existuje, ale řeknu Vám, hledat někoho v tak velkém areálu to musí být něco. :D Jo i my máme velké nemocnice, ale já jsem, díky bohu, nikdy v nemocnici nebyla, jen někoho navštívit a to jsem šla podle mamky, takže v nemocnicích se moc neorientuju.

Vím, že je deset večer, jenže teď jsem chytla signál. Ou jee, no a teď jdu spat. 😁

Tam ♥