Byla jsem normální holka, která měla úžasný kamarády. Stačil jeden okamžik a najednou jsem byla holka, která nežije v Anglii, ale v Austrálii. Jak to dopadne? Ještě ke všemu, když mám mít nevlastního bratra? Všechno tohle se dozvíš pouze tady. Klikn...
„Ty...ty...ty si mě ne-nepamatuješ?" Vykoktala jsem ze sebe a opět měla slzy v očích.
„Promiň." Řekl.
„Slečno, ale vážně..." Vešel do pokoje doktor. Když uviděl Chrise, že byl vzhůru hned se mu začal věnovat, „Jak se cítíte?"
„Je mi...fajn, ale..." Řekl Chris.
„Ale?"
„Ale nic si nepamatuje." Řekla jsem.
„Ouu, dobrá, slečno můžete se mnou na chodbu, prosím?" Zeptal se doktor.
„Samozřejmě." Zvedla jsem se ze židle a šla za doktorem.
„Myslíte, že si vzpomene?" Zeptala jsem se ho narovinu.
„Je to možný, budeme dělat co bude v našich silách, ale budeme potřebovat i vaši pomoc."
„Pomůžu jak budu moct."
„Prvně by jsme potřebovali nějaké vaše společné fotky nebo jen fotky z minulosti. Mohla by jste je třeba zítra přinést a společně si je prohlédnout, nějak je okomentovat a tak."
„Dobře, zítra nějaké přinesu." Pokusila jsem se o úsměv.
„Fajn, pošlu k němu teď sestru s doktorem, tak prosím zůstaňte chvíli na chodbě." Usmál se na mě a odešel.
Sedla jsem si na židli před pokojem a čekala. Mezitím jsem přemýšlela co by se stalo kdyby si Chris už nevzpomněl, co kdybych šla první, co kdyby neskončil v kómatu....
„Kim?" Oslovil mě někdo. Nade mnou stál kluk zhruba v mém věku s blond vlasy a zelenými oči.
„Liame? Co tady děláš?" Zeptala jsem se ho. Je to můj spolužák, jen aby jste rozuměli.
„Já...ehm, to je jedno co tady děláš ty a proč vypadáš, že se za chvíli zhroutíš?"
„Chris, je tady v nemocnici." Řekla jsem a on na mě vykulil oči.
„Chris? Co se stalo?"
„Taková menší nehoda, promiň, ale nechci to teď řešit."
„Jasný, chápu. Hele už musím jít. Rád jsem tě viděl, čau." Řekl tak rychle, že než jsem to stačila pobrat a on už byl na konci chodby.
„Můžete dovnitř." Řekla sestra, která vyšla z Chrisova pokoje.
Sedla jsem si na židli a koukám na své ruce v klíně. Cítila jsem jak se na mě Chris koukal, ale já mu do očí podívat nemohla.
„Mohla...mohla by jsi mi ukázat nějaké...fotky?" Zeptal se mě opatrně.
„Jo, jestli chceš." Vyndala jsem mobil a začala hledat nějakou společnou fotku. Z prázdnin jsme jich měli hodně, takže to nebyl problém.
„Tak, třeba tady jsme s mým kamarádem Kylem. Vy dva jste byli skoro jako nerozluční. Pořád jste si povídali a já se divila, že si máte ještě co říct. Pár dní před naším odletem jsme se nechali vyfotit od Kelly, to je moje nejlepší kamarádka, a vy dva jste se potom smáli té fotce, protože já jsem mezi Vámi hrozně mrňavá." Řekla jsem historku k první fotce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Támhle ta," Ukázal na jednu fotku, „Jak vznikla?"
„To jsem si nechala mobil na stole a šla na záchod. Zrovna jsme byli venku jen my tři a Vás dva nenapadlo nic jiného než se vyfotit. Takových fotek tu spoustu." Zasmála jsem se a ukázala mu další.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Pokusím se si vzpomenout." Řekl.
„Co když to nepůjde?"
„Tak nevím, ale já věřím, a ty musíš taky, že si vzpomenu." Usmál se na mě.
