Siblings? Never!

Kam šla?

Chris

Kim odešla s paní Dallas, táta s panem Dallasem šli do pracovny a Emily šla udělat jídlo tím pádem jsem tu zbyl já a ten hajzl Dallas. Propaloval jsem ho pohledem zatím co on koukal do mobilu.

„Pohledem mě nezabiješ." Uchechtl se.

„Ale ručně to jde."

„Chceš aby jste měli mrtvolu v obýváku?" Zeptal se.

„Kdo říká, že bych tě zabil tady?"

„Jo a kde jinde? Máš snad nějaký místo kde zabíjíš lidi? Ani bych se nedivil, dost lidí se teď ztratilo a..." Nedokončil, protože jsem ho chytl pod krkem.

„Jestli na ní ještě někdy šáhneš, zabiju tě." Řekl jsem naštvaně.

„Myslíš, že se tě bojím? Seš na omylu. Nebojím se ničeho."

„Tak proč to teda nepřiznáš?"

„Stejně je to chudinka co s tebou jen šuká."

„Ty hajzle..." Zařval jsem na něj a chystal se mu jednu vrazit kdyby...

„Camerone, jedeme domů!" Zakřičela na něj jeho máma.

„Proč?" Zeptal se.

„Prostě jedeme domů."

„Co ti ukázala?" Uchechtl se.

„Mně to moc vtipný nepřijede." Řekla a vzala si tašku.

Najednou se spustila televize a začalo se přehrávat video. Bylo tam krásně vidět jak se Kim snažila bránit, teď to má ten kretén spočítaný. Do obýváku přišel táta s druhým Dallasem a nakonec i Emily. Všichni pečlivě pozorovali video, takže jsem se nenápadně přemístil ke Kim.

„To se ti povedlo." Zašeptal jsem a chytl jí za ruku tak aby to nikdo neviděl, takže jsem si stoupl kousek před ní a naše ruce schoval za moje záda.

„Taky si myslím." Zasmála se.

„Jedeme domů!" Zavelel Dallasův táta, když video skončilo.

Všichni se zvedli, podali si ruce a Dallasovi odešli.

„Kim...já." Koukla na Kim Emily.

„To je dobrý mami, jak vidíš, bránit se umím i bez pomoci." Řekla a odešla.

Kim

Nehodlala jsem se o tom teď bavit, navíc je to už přes půl rok co se to stalo. Sedla jsem si do křesla a vzala mobil, který ležel na stole. Zapla jsem si facebook a vyjelo mi snad milion zpráv.

Kel: Potřebuju pomoc!

        Kim nevím co mám dělat.

        Pomoz mi!

Kim:  Co se děje?

Kel: Už je pozdě.

Kim: Co?

         Kel co se děje?

         Kel?

Ani pět minut potom neodpovídala. Rozhodla jsem se teda napsat Kat.

Kim: Co je s Kelly?

Tam jsem na odpověď nemusela čekat dlouho.

Kat: Vždyť je v pohodě.

Kim: Kdyby byla v pohodě nepsala by mi, že potřebuje pomoc.

Kat: Do prdele!

Kim: Kat?

Kat: Ona šla na potrat!

Kim: Kam šla?

Kat: Stala se menší nehoda a ona otěhotněla.

Kim: Takže mi teď říkáš, že šla na potrat?

Kat: Možná ještě ne.

Chat s Kat jsem vypla a našla chat s Kel.

Kim: Nezapomněla jsi mi něco říct?!

Kel: Budu hádat. Kat?

Kim: Zbláznila ses! Chceš zabít nevinný dítě, uvědomuješ si to!!?

Kel: Je to moje věc!

Kim: Tvoji rodiče si taky vybrali dítě než potrat.

Kel: Netahej do toho moje rodiče!

Kim: Kelly, poslouchej mě!

Kel: Slyšet tě nemůžu.

V tu chvíli jsem vytočila její číslo a bylo mi úplně jedno jestli je v nemocnici nebo ne.

„Kim, prostě ne." Řekla hned co to zvedla.

„Kelly, poslouchej mě. Ty jsi vždycky byla ta co říkala, že chce dítě, nemám pravdu?"

„To jo, ale ne v devatenácti!"

„A co, že ti je devatenáct, někdo má dítě v šestnácti a někdo nemůže mít dítě vůbec, neděj to. Nezabíjej to dítě." Řekla jsem se slzami v očích.

„Co by jsi dělala na mým místě ty?" Zeptala se mě.

„Řekla bych to tátovi toho dítěte." Usmála jsem se, i když to nemohla vidět. 

„Dion." Odpověděla jednoslovně.

„Dion Mellosn?" Zasmála jsem se, „Ten do kterýho jsi zabouchlá už od prváku?"

„Jo ten." Řekla se smíchem.

„Kel, odejdi z té nemocnice a běž mu to říct nebo tady je druhá možnost a to ta, že mu napíšu a to nechtěj."

„Už jsem venku."

„To jsem ráda." Řekla jsem a ze srdce mi spadl obrovský kámen.

„Děkuju, Kim, teda spíš bych ti teď měla říkat budoucí této." Zasmála se.

„No to měla, budoucí maminko." Oplatila jsem jí.

„Děkuju, ještě jednou."

„Není zač a teď běž za Dionem."

„Tak pa."

„Pa." řeknu a zavěsím.

„Já budu teta." Zakřičela jsem přes celý pokoj tak hlasitě, že to museli slyšet až na Marsu.

****
Kelly je těhotná!! Woow.
Čtvrtá a pro dnešek už poslední kapitola. 😁

Tam ♥