Siblings? Never!

Chrisi!

Ráno když jsem se probudila, ale Chris vedle mě už neležel.

„Fakt super.'' Řekla jsem si pro sebe.

Nechtělo se mi vstávat, takže jsem si vzala mobil a jen co jsem ho zapla jsem se zhrozila.

12 zmeškaných hovorů od mámy
23 zpráv typu: Kde jsi? 
Jak to že nejsi doma?
Ozvy se mi.
Kim, bojím se o tebe.

„Doháje." Hned jsem vytočila mámino číslo a čekala.

„Kim, můžeš mi vysvětlit proč nejsi doma? Kde vůbec jsi?"' Začala vyšilovat.

„Mami klid. Neboj se jsem s Chrisem. Žijeme a jak vůbec víš, že nejsem doma?"

„Včera mě Daniel vyzvedl z nemocnice. Měla jsem jít domů až zítra, ale přemluvila jsem doktora a chtěla ti udělat překvapení, ale ty jsi nebyla doma"

„Aha..."

„Kim, snídaně!" Zavolal na mě z kuchyně Chris.

„Ehm...mami musím končit. Zavolám ti jo. Tak pa." Řekla jsem a rychle ukončila hovor.

„Dobré ráno." Pozdravila jsem Chrise.

„Ale ty se nám uráčila vstát? Volal jsem to pro sebe myslel jsem, že ještě spinkáš." Zasmál se.

„To mě ani nepozdravíš." Udělala jsem smutný obličej. On ke mně přišel, zvedl bradu a políbil.

„Dobré ráno šípková Růženko." Zasmál se.

„Co kuchtíš?" Zeptala jsem se a pokusila se mu nakouknout přes rameno, ale vzhledem k tomu, že má asi metr osmdesát a já metr šedesát tak se mi to moc nepovedlo.

„Nic nekuchtím, takže jednoduchá otázka. Čokoládový nebo medový cereálie?"

„Medové, prosím." Zasmála jsem se.

Chris se otočil a začal připravovat snídani.

„Jedny medové, cereálie, zde." Položil předemne na stůl cereálie.

„Děkuji."

Společně jsme se najedly, poté se šel Chris umýt a já zatím umyla nádobí.

„Ty Kim, budeš chtít půjčit oblečení?" Zavolal na mě.

„Budeš hodný."

„Dobře, něco vyberu"

Domyla jsem nádobí, utřela ho a zarovnala. Šla jsem za Chrisem do ložnice, ale když jsem tam přišla, překvapilo mě co jsem tam viděla.

,,Chrisi!" Řekla jsem a přeběhla k němu.

****
Co se asi stalo? :O Kdo si to pamatuje? ;-)
Dneska dvě kapitoly, protože jsou takové kratší.

Tam ♥