Prohra.

8.3K 434 12
                                    

Dny ubíhaly strašně rychle a najednou to byl Chris co seděl ve svém autě a přes mobil říkal jak nade mnou vyhraje v závodu. Jeli jsme do školy a to trvalo tak 20 minut, ale nestíhali jsme a tím pádem to chtělo závod. Jako vždycky jsem koukala na cestu před sebe a čekala až to Chris odstartuje.

,,Tak jo...Tři...Dva...Jedna...uvidíme se ve škole, lásko...Teď!!" Dupla jsem na plyn a víte co se stalo? Ne? Tak já Vám to tedy povím. Objevila jsem se před Chrisem a ten byl pak daleko za mnou. Jaká smůla, pro něj, pro mě je to výhra.

Jela jsem zkratkou, kterou jsem objevila při jedné cestě do školy. Myslím, že Chris o ní nevěděl a snad mě neviděl jak jsem sem zatáčela. Když jsem dojela ke škole hledala jsem Chrise a opět jsem ho našla u skupinky lidi, u elity.  Za těch pár dní, měsíců mi vůbec, ale vůbec nechyběli.

„Jak to, že jsi tu dřív?" Zasmála jsem se.

„Zkratky se musíš naučit používat správě." Mrkl na mě a pak vzal kolem ramen.

„Neviděla jsem tě"

„Druhá strana cesty.."

Rozloučili jsme se, teda Chris se rozloučil, a šli jsme spolu k mé třídě.

„Je to zvláštní." Řekl Chris.

„Co?"

„To, že letos maturuju." Zasmál se.

„No jo, ale neboj, ty to zvládneš."

„To doufám."

Zalezla jsem do třídy a Chris šel do své. To co se tam, ale dělo, by mě nenapadlo ani ve snu.

****
Krátká kapitola, takže bude ještě jedna.

Tam ♥

Siblings? Never!Kde žijí příběhy. Začni objevovat