Byla jsem normální holka, která měla úžasný kamarády. Stačil jeden okamžik a najednou jsem byla holka, která nežije v Anglii, ale v Austrálii. Jak to dopadne? Ještě ke všemu, když mám mít nevlastního bratra? Všechno tohle se dozvíš pouze tady. Klikn...
„Dobrý den." Usmála jsem se na ní a šla za Chrisem na pokoj. Notebook, do kterého jsem včera nastahovala snad trilion fotek.
„Ahoj." Pozdravila jsem Chrise.
„Ahoj, máš nějaké ty fotky?" Zeptal se a já ukázala na notebook.
„Tak kde začneme?"
„Třeba tady." Ukázal na jednu ze složek. Otevřela jsem jí a musela se začít smát.
„Co tam je?" Zasmál se a naklonil ke mně.
„Opatrně jo, ukážu ti to." Otočila jsem počítač k němu a projížděla fotkami.
„K téhle mi řekni tu historku." Řekl a zastavil se u jedné z fotek.
„To jsme byli my dva na večeři, přišla za námi moje kamarádka nebo spíše přišla do stejné restaurace a já jí šla pozdravit a zeptat se jestli si nechce sednout k nám. Vzhledem k tomu, že jsme seděli za rohem tak na nás nebylo vidět, ale na ni ano, takže byla docela překvapená, když mě viděla," Zasmála jsem se, „ale to by jsi nebyl ty, kdybys mi nevzal mobil a nezačal dělat blbosti. Během té chvilky jsi vyfotil tak třicet fotek, ale skoro všechny byly jen jak se na nich usmíváš a asi jen tři, čtyři byly takhle bláznivé." Řekla jsem a Chris si fotku pořádně prohlídl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Bože." Zasmál se.
Přemítla jsem na další fotku.
„Kdo je to?" Zeptal s Chris.
„To je jedna holka, Rebecca. Chodil si s ní." Řekla jsem a pokusila se usmát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Rozešli jsme se?" A v tuhle chvíli jsem ztratila slova.
„Kim, já," Začal Chris, „Já si na to vzpomínám, vzpomínám si na Rebeccu." Řekl a usmál se.
„Takže?"
„Umřela."
„Chrisi..."
„Dobrý, Kim, už jsem v pohodě, vážně." Zasmál se.
„Počkej! Teď mi něco došlo!" Řekla jsem.
„Co ti došlo, Kim?" Zasmál se.
„Já ti svoje jméno neříkala. Včera jsem tě s tím odbila a řekla ti, že si na moje jméno musíš vzpomenout!"
„Já si vzpomněl! Jsi moje přítelkyně, jmenuješ se Kim, si moje nevlastní sestra, přestěhovala ses z Anglie, konkrétně z Middlesbroughu, Kim, já si vzpomněl." Zaradoval se Chris a já s ním, „Miluju Tě, Kimberly." Řekl.
„Já tebe taky." Nahnula jsem se k němu a chtěla ho políbit, když v tom vtrhl do pokoje doktor.
„Omlouvám se, ale lidé na chodbě si stěžovali, že tu prý křičíte."
„Ano pane doktore, křičíme tu, protože já si na všechno vzpomněl." Řekl radostně Chris.
„Tak rychle? Je to možné?"
„Očividně je." Řekla jsem.
„No dobrá, nebudu Vás rušit, ale poprosím o klid." Řekl a odešel.
„Já si vzpomněl." Zašeptal.
„Já vím."
„Vidíš říkal jsem ti, že mi máš věřit."
„Ale já ti věřila, celou dobu jsem doufala a věřila, že si vzpomeneš." Usmála jsem se a konečně ho políbila.
„Už na mě nejsi naštvaná?"
„Od doby co jsi kvůli mně mále přišel o život, ne."
„Nebylo to kvůli tobě."
„Ale bylo, neměla jsem tě do toho vůbec tahat." Řekla jsem a sklopila pohled.
