Byla jsem normální holka, která měla úžasný kamarády. Stačil jeden okamžik a najednou jsem byla holka, která nežije v Anglii, ale v Austrálii. Jak to dopadne? Ještě ke všemu, když mám mít nevlastního bratra? Všechno tohle se dozvíš pouze tady. Klikn...
„Pojď, ukážu ti to tu ať se tu vyznáš." Řekl a vedl mě přes halu k nějakým dveřím.
„Tady je obývák." Řekl a otevřel dveře.
Obývák byl spojený s kuchyní a oboje bylo laděno do šedé barvy. Byla tu šedá sedačka, zhruba pro pět lidí, takže celkem velká, a na ní byly barevné polštářky. Modrý, červený, zelený, spoustu další barev. Naproti sedačce byla televize, zhruba tak středně velká, pod kterou byl umístění nějaký úložní prostor.
Kuchyň, která byla hned vedle, byla slazena též do šedé barvy až na skříň, která se táhla přes celý kousek stěny, takže to byla taková ta vestavěná skříň a byla nalevo ode mne, plus měla černou matnou barvu. Kousek před ní stál stůl se čtyřmi židlemi. Ty byli bílé, ale stůl opět šedý.
„Páni, je to tu nádherné." Řekla a nepřestávala si to tu prohlížet.
„Teď koukni doprava." Řekl a já se koukla do leva.
„Tam je skříň." Řekla jsem, načeš se on začal smát.
„Doprava." Ukázal doprava.
„Fajn, já se ty směry naučím." Zasmála jsem se a koukla, už opravu, doprava.
„Tam je koupelna, nevyužitý pokoj a na konci je ložnice." Rozešel se ke koupelně.
„Páni. Není ta koupelna na kluka moc velká?" Zasmála jsem se.
Aby jste pochopili, byla tu sprcha a vana. Koupelna byla laděná do hnědé barvy.
„Já využíval jen sprchu, ale máma si často dávala vanu."
„A teď ložnice. Moje nejoblíbenější, teda ještě je tu jedno místo, ale o tom až jindy." Zašeptal a tím mi způsobil mi husinu po celém těle.
„Jdeš." Vytrhl mě z transu.
„Co? Jo, jo jdu." Řekla jsem a šla za ním.
„Tady budeme spát pár dní, teda pokud budeš souhlasit a zůstaneš tu se mnou."
„Počkej, my nepojedeme dneska domů?" Zeptala jsem se a rozhlížela se po světlemodré ložnici.
„No jestli chceš tak pojedeme, ale mě osobně se moc domů nechce." Řekl a sedl si na postel.
„Můžeme tu zůstat jen je tady menší problém." Řekla jsem.
„Jaký?"
„Nemám co na sebe." Zasmála jsem se.
„Máma tu má ještě nějaký věci. Nebyl jsem schopný to vyklidit." Řekl a přešel ke skříni.
„Díky." Řekla jsem a vzala si od něj tričko a tepláky, „Skočím se převléct." Usmála jsem se na něj a odešla do koupelny.
Musím říct, že jeho máma měla vkus. Mikina mi je sice větší, ale kalhoty mi seděly dobře. Ještě jsem si vlasy sepnula do drdolu a šla zpět do pokoje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tam mě, ale čekalo překvapení a to to, že Chris tu nebyl.
„Chrisi?" Zavolala jsem.
„Jo?" Ozvalo se odněkud.
„Kde jsi?" Šla jsem do kuchyně, ale tam nebyl a v obýváku taky ne.
„Tady." Ozvalo se za mnou a já dostala málem infarkt.
„Fuj, víš jak jsem se lekla." Zasmála jsem se.
„Promiň." Řekl a líbl mě na čelo.
„Kde si vůbec byl?"
„Pojď." Vzal mě za ruku a vedl ke skříni. K té, která byla v kuchyni.
„Byl jsi schovaný ve skříni?" Zasmála jsem se.
„Tak trochu." Otevřel skříň a já až teď uviděla co se za ní skrývá.
„Páni, ateliér." Řekla jsem překvapeně.
„Jo."
„Je to tu hezký." Otočila jsem se dokola a rozhlédla
V rohu měl dva malířské stojany, okolo barvy a plátna. U jedné stěny byl stůl, vedle poličky, na nich různé věci a nad tím různé výkresy.
„Rád kreslíš?" Zeptala jsem se, ale odpověď byla jasná.
„Jo. Naučila mě to máma. Jezdily jsme sem, a když jsme tu byly, byly jsme jen tady v ateliéru. Máma došla udělat oběd nebo večeři, ale jinak jsme tu byly pořád." Usmál se na mě.
„Ukážeš mi něco co jsi nakreslil?" Zeptala jsem se.
„Ukážu ti něco co zmátlo mě a zmate i tebe." Mrkl na mě a přešel k nějakému stojanu na plátna.
„Koukej." Řekl a ukázal mi obraz.
„To...to jsem...to jsem já?" Vykoktala jsem ze sebe.
„Jo, ale co je ještě zvláštnější, kreslil jsem to den před odletem do Anglie. Nikdy předtím jsem tě neviděl, a když jsem přemýšlel co nakreslit, napadlo mě tohle. Najednou jsem viděl tvůj obličej, ale tvůj obličej jsem předtím nikde neviděl." Řekl mezitím co jsem si prohlížela obraz.
„To je...divný."
**** Moc děkuju, za vaše komentáře, hvězdičky, vůbec za to, že můj příběh čtete. ☺ Moc si toho vážím. ♥♥
Pardon za pozdější kapitolu. Tak trošku jsem zapomněla. :D
