Siblings? Never!

Nech ji být!

U mé lavice stál Dallas. Ano Dallas. Na jednu stranu jsem se těšila, že mu zase nakopu prdel, ale na druhou už mě pěkně štval. Dneska, ale nepřišel sám, vedle něj stáli na každé straně dva kluci. Na jednu stranu mi to bylo jedno, ale pak tu zase byla ta druhá a to byla ta, že jsem se trošku bála.

Odhodlaně jsem šla ke své lavici, ale Dallas mi zastoupil cestu.

„Kohopak to tu máme, naše „slavná" Kimberly Sprint." Uchechtl se.

„To, že jsi mě nazval slavnou mi sice lichotí, ale teď uhni." Řekla jsem s falešným úsměvem.

„Nějak se mi nechce."

„To je tvůj problém." Řekla jsem a prorazila si cestu mezi ním a jeho poskokem.

„Tohle jsi neměla dělat, kluci, můžete." Kývl na ně.

„Bojíš se mě až tak, že sis musel zavolat poskoky, zkus se mě dotknout a skočíš jako Dallas možná k tomu dodám ještě to, že ti urvu tvého malého kamaráda." Vyjela jsem nejprve po Dallasovi a poté po jeho poskoku.

„Neboj se jí, kámo, ta ti nic neudělá." Zasmál se Dallas.

„Myslíš?" Kopla jsem toho kluka co se mě pokusil dotknout do rozkroku a ten se hned zhroutí na zem.

„To nebylo nutný." Zaskřehotal.

„Kdo chce být další?" Zeptala jsem se.

„Snad se jí nebojíte?"

„Sorry, kámo, ale na tohle nemám." Prohlásil jeden z nich: „Já taky ne." Prohlásí další. Nakonec odešli všichni a zůstala jsem tu jen já a Dallas.

„Já se tě, ale nebojím."

„Už 2x jsem ti nakopala prdel, teda vlastě 3x, protože to, že jsem tě setřela se taky počítá, chceš opravdu dostat znovu od holky?" Koukla jsem na něj znuděně.

Než jsem stihla cokoliv udělat, Dallas mě přirazil ke zdi. Všichni ve třídě ztichli a někdo utekl ven, myslím, že nějaký kluk.

„Co si chceš dokázat?" Zeptala jsem se.

„Nic, jen ti chci ukázat, že na téhle škole vládnu já."

„To sotva." Uchechtla jsem se.

„Dej si na mě pozor." Řekl a pustil mě. Přesně v tu chvíli přiběhl do třídy Chris.

„Ještě jednou se jí dotkni a seš mrtvej!" Zařval.

„Ok, fajn, už stejně odcházím." Řekl a odešel.

****
A je to tu. Blížíme se ke konci a zbývají nám poslední čtyři kapitoly.

Tam ♥