Byla jsem normální holka, která měla úžasný kamarády. Stačil jeden okamžik a najednou jsem byla holka, která nežije v Anglii, ale v Austrálii. Jak to dopadne? Ještě ke všemu, když mám mít nevlastního bratra? Všechno tohle se dozvíš pouze tady. Klikn...
Probudila jsem se a jak už jsem si zvykla Chris v posteli nebyl. Vsával brzo a šel do ateliéru. Nechtěl mě tam pustit, takže to většinou dopadlo tak, že on byl v ateliéru a já mezitím umyla nádobí a trochu poklidila.
„Kim." Zavolal na mě Chris zrovna, když jsme vytírala.
„Vylez z té skříně a zabiju tě." Zasmála jsem se.
„Cože? Proč?" Odsunul dveře, ale zůstal stát.
„Ty uklízíš?"
„Problém?"
„Naposledy tu uklízela máma. Já to většinou jen přelux nebo na to někoho najal." Pokrčil rameny.
„No od toho jsem tady. Abych tu trošku uklidila." Usmála jsem se.
„Za jak dlouho budeš moc přijít sem?"
„Dvě minuty."
„Dobře." Řekl a zalezl zpět do atelieru.
Po dvou minutách, přesně jak jsem slíbila, jsem šla za Chrisem.
„Takže už jsem mám vstup povolený?" Zasmála jsem se.
„Jo," Otočil se na mě „zavážu ti oči a až ti řeknu tak si ten šátek sundáš, platí?"
„Platí."
Slyšela jsem jak Chris pořád s něčím hýbal. Chodil sem a tam a já nevěděla co tam dělal.
„Tak už?" Zeptala jsem se zvědavě.
„Ne, ještě počkej."
„Děléééj."
„Teď nadáváš, ale až to uvidíš budeš koukat." Zasmál se.
„To se ještě uvidí." Uchechtla jsem se.
„Co si říkala?"
„Ale nic."
„Fajn, asi můžeš."
„Konečně." Sundala jsem si šátek a čekala až si oči zvyknou na světlo.
Koukla jsem před sebe a tam stál Chris s rukou za zády? Cože?
„Víš," Začal, „dneska je to přesně půl rok (budeme dělat, že je to opravdu půl rok, nevím jak dlouho to je, ale vím, že počítat se mi to nechce :D ) co jsme se dali dohromady a...ehm překonali jsme toho už spoustu a já bych chtěl..."
„Počkej...nežádáš mě o ruku, že ne?" Přerušila jsem ho.
„Ne," Zasmál se, „říkám tady sice dojemný věci, ale neboj o ruku tě nežádám, zatím." Mrkl na mě.
„Dobře, tak můžeš pokračovat."
„Chtěl bych s tebou oslavit naše výročí, ale vzhledem k tomu, že jaksi nevím co miluješ, teda kromě mě, tak jsem se rozhodl ti dát něco co, prostě takovou vzpomínku. Část už jsi sice viděla, ale neviděla jsi to hlavní a to je to co ti chci dát." Odstoupil a poskytl mi pohled na obraz, který jsem sice už viděla, ale neviděla jsem ho celý.
„Pane bože." Řekla jsem a dala ruku přes pusu. Do očí se mi nahrnuly slzy a já stála a zkoumala obraz.
„Takže se ti líbí?" Zeptal se Chris. Otočila jsem se k němu a vběhla mu do náruče.
„Děkuju, moc ti děkuju." Zašeptala jsem.
„Pro princeznu všechno." Řekl a líbl mě do vlasů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
J-jo je to upravený a vůbec to nevypadá jako namalovaný, ale pššt. **** Co se asi stane přiště? Jo to bych taky ráda věděla. Už si to vůbec nepamatuju. :D
