Vrať se, prosím.

11.2K 515 24
                                    

Kim prosím, vrať se. Probudil mě hlas v hlavě.

Až když jsem se pořádně probrala jsem si vzpomněla do se včera stalo.

Vypadni z mé hlavy! Měla jsem chuť řvát tak jsem začala: „Nech mě napokoji a vypadni z mé hlavy. Navždy!" Křičela jsem a přitom se držela za hlavu.

Musel jsem to říct. Kim, prosím vrať se. Tvoje máma se bojí. Mobil ti zvoní a shání tě Kevin. Vrať se prosím. Ozval se znovu.

Vstala jsem a vydala se ven z jeskyňky. Zabalila jsem se do ručníku a pomalu šla směrem na pláž a pak domů.

Šla jsem asi už půl hodiny a pořád jsem nebyla na pláži, kterou jsem znala.

Koukala jsem na zem, jak se moje bosé nohy propadaly do písku. Kdybych neskončila na zemi ani bych si nevšimla, že jsem do někoho narazila. Zase.

„Promiň, jsi v pořádku?" Zeptal se.

„Jo, promiň měla jsem dávat pozor." Usmála jsem se.

„Jsem Tod." Představil se.

„Kim."

„Proč jsi v plavkách, je 5 ráno. Neříkej mi, že sis byla zaplavat." Zasmál se.

„5 ráno?" Vykulila jsem oči.

„Jo," Zasmál se, „neztratila ses náhodou?"

„Jo, ztratila."

„Kam potřebuješ?"

„No to je ten problém." Řekla jsem nervózně, „Nedávno jsem se přistěhovala a nevím jak se jmenuje ta ulice, ve které bydlím."

„Takže," Začal, „je tady několik čtvrtí, ve kterých můžeš bydlet. První, ve které asi nebydlíš, je pro lidi co nemají moc peněz a jsou tak trochu bezdomovci. Druhá je pro normální lidi, kteří nejsou bohatí, ale ani chudí, ta je největší. No a třetí tak kde žijí zbohatlíci. Ve které z těch čtvrtí bydlíš?"

„To já nevím, jediný co vím je, že než do ní vejdeš musíš nahlásit své jméno."

„Takže čtvrť zbohatlíků." Zasmál se.

„Asi jo. Je to špatně?"

„Vlastně ani ne, taky tam bydlím," Zasmál se „pojď, dovedu tě tam."

Dovedl mě před náš dům a rozloučil se se mnou.

„Děkuju." Řekla jsem.

„Není zač, doufám, že se ještě uvidíme." Mrkl na mě.

Vešla jsem do domu a hned co jsem zavřela dveře slyšela jsem jen: „Kim jsi to ty?"

„Ne, to je jen zloděj." Zašeptala jsem pro sebe.

„Kim! Zlatíčko kde jsi byla? Víš jak jsem se o tebe bála! Tohle už mi nikdy nedělej!" Řekla a hned mě vtáhla k sobě do náruče.

****
Kim je zpět doma, i když nebyla nikde daleko. Utekl jste někdy někdo z domu? Já jo, ale pak jsem se teda poctivě, asi po hodině a půl, vrátila. 
Tak jaký byl Váš první školní den? Můj super, protože jsem se dozvěděla, že budu na adaptačním kurzu, na kterém jsem horzně chtěla být!!  

Tam ♥ 

Siblings? Never!Kde žijí příběhy. Začni objevovat