Siblings? Never!

Je to tu! #3

„Kim! Chrisi!" Přiběhne za námi Lena, „Všichni Vás hledáme, pojď Kim, budeme házet čapky!" Řekne nadšeně.

„Počká to?" Kouknu na Chrise.

„To víš, že jo." Usměje se, ale já poznám, že je smutný.

„Len, běž, prosím napřed, během pěti minut tam budu." Řeknu Leně, ta pochopí, že chci být s Chrisem sama a odběhne pryč.

„Chrisi?" Začnu, „Co se stalo?"

„Dostal jsem se tam." Uchechtne se.

„Kam ses dostal?"

„Do Ameriky, do Ameriky na univerzitu." Řekne a otočí se čelem ke mně, protože celou dobu stál zády.

„Odjíždíš?"

„Mám měsíc na rozhodnutí."

„Chrisi, je to úžasná příležitost, ne každému se podaří tam dostat." Řeknu povzbudivě, i když mě to v duši ubíjí.

„Já vím, já vím, ale...nemůžu tě tu nechat."

„Já to zvládnu." Usměju se a obejmu ho.

„Ne! Nechci abys tu čekala. Nechci abys tu čekala na to až se ti vrátí přítel, který tě opustil a šel studovat do Ameriky. Prostě nechci!" Řekne.

„Chrisi, prosím neříkej mi, že..." Naženou se mi slzy do očí, „jsme spolu dva a půl roku a ty se se mnou chceš rozejít! Uvědomuješ si jak mi ublížíš? Jak ublížíš sobě?"

„Kim, musíš to pochopit, už nechci abys byla moje přítelkyně." Usměje se na mě, ale mě teda do smíchu není.

„Můžeš mi říct co ti přijede k smíchu? Jestli se se mnou chceš rozejít, fajn! Jak chceš je to tvoje rozhodnutí." Chci odejít, ale on mě zastaví.

„Co ještě chce?" Zeptám se ho potichu.

„Odpověď."

„Na co zas chceš odpověď? Sám ses se mnou rozešel tak už mě nech být." Řeknu a přitom mi z oka ukápne slzy.

„Prosím, tohle je moje poslední otázka." Zaprosí.

„Fajn, ale dělej. Nemám na tebe věčnost!"

„Takže, zkusím to napodruhé třeba mě nikdo nevyruší" Usměje se, „Moje milovaná Kim, vím, že jsme spolu krátce, no i když dva a půl roku zas tak krátká doba není, ale přes to jsem se před měsícem rozhodl udělat tohle rozhodnutí...," Chce pokračovat, ale já ho přeruším.

„Chceš mi říct, že už delší dobu plánuješ, že se se mnou rozejdeš?"

„Teď mluvím já." Mrkne na mě, „Rozhodl jsem se, že už nechci abys byla moje přítelkyně, ale moje žena," Řekne a vytáhne krabičku, kterou otevře, „a proto se tě ptám," Klekne si, „vezmeš si mě?" Vysloví ty tři slova a já začnu brečet.

„Já sem tak pitomá." Řeknu a sehnu se k němu abych ho mohla obejmout.

„Nejsi, jen já se neumím zeptat jasně."

„Promiň mi to."

„Spíš ty mi to promiň, ale teď chci odpověď." Koukne na mě.

„Samozřejmě, že ano!" Vykřiknu a skočím mu kolem krku.

„Miluju Tě." Řekne.

„Miluju Tě." Zopakuju a políbím ho.

„Kim! Chrisi! Už na Vás čekáme, tak pojďte!" Zavolá odněkud Mia.