Siblings? Never!

Nový život začíná

Za hodinu jsme měli přistávat a musím říct, že už se těším. Sedět několik hodin v letadle není nějak příjemný. Už mě celkem bolel zadek, sice jo procházela jsem se pro letadle, ale to nestačí.

Na chvíli se mi podařilo usnout, za což jsem byla ráda.

„Vážení cestující, prosím připoutejte se, za chvíli budeme přistávat." Oznámila letuška.
Jo! Konečně!

Přistáli jsme a začalo takové to lítaní po letišti. Nejprve jsme museli počkat na kufry, pak nějaká další pasová kontrola, což jsem nepochopila k čemu, no a pak teprve jsme mohli opustit letiště.

„Někde by tady mělo být naše auto, chvilku počkejte jen napíšu Georgovi." Řekl Dan a někam odešel.

„Musím říct, že je tu krásně. Takové počasí už jsem neviděla roky." Řekla máma a zhluboka se nadechla.

„U nás je lepší vzduch." Prohodila jsem.

„Zvykneš si." Řekl Chris.

„Jsem zpět, naše auto je, přesně támhle." Přiběhl Daniel a ukázal za nás kde čekalo, jak jinak než BMWčko, zmínila jsem se už o tom, že rodina Moonovích je bohatá?

Seděla jsem v autě a poslouchala písničky, u toho pozorovala krajinu a přemýšlela o tom jaké to teď bude. Všechno pro mě bylo tak nové.

Auto zastavilo před nějakou bránou a k autu přišel nějaký chlap.

„Ahoj Jamesi." Pozdravil ho Dan.

„Tvoje nová rodina?" Zeptal se.

„No jo, takže si tam koukej napsat Emily a Kim." Řekl mu.

„Už je tam mám napsaný." Řekl.

„Dobře, tak otevři a zatím." Brána se otevřela a my se objevili v, ani nevím čem.

Všude kolem nás byly domy nebo spíš vily. Působily tak moderně, ale byly tu i ty, které vypadaly, že už něco zažily, ale i přes to byly v dokonalém stavu.

„Jsme tu." Řekl Daniel a vystoupil z auta, které už dobu stálo.

„Vítejte ve Vašem novém domově." Řekl a otočil se k domu, který vypadal jako nově postavený.

Daniel šel k domu a odemkl. Všichni jsme ho následovali a čekali, teda alespoň já.

Chris za tu dobu nepromluvil ani slovo. V autě byl na mobilu a v letadle seděl jinde než já, takže jsme si nemohly ani nějak povídat, ale teda ne, že by mi to vadilo spíš naopak.

Vešly jsme dovnitř a mě se otevřela pusa dokořán.

„Tu pusu bych bejt tebou zavřel." Prohodil za mnou Chris.

Rychle jsem ji zavřela a koukla na Chrise, který stál za mnou.

Pořád jsem se musela nějak otáčet, protože právě jsem byla v ráji.

„Tak kde chcete začít?" Zeptal se nás Daniel.

„Já bych začala s obývákem." Odpověděla mamka.

Daniel nás zavedl do obýváku, který má i knihovnu? Sakra to je dům nebo palác?

„Takže obývák toť asi vše co bych k tomu řekl, jo a tamhle vzadu knihovna, potom když půjdete doprava jsou tam dveře do koupelny." Řekl a při tom ukazoval.

„,Hned tady vedle je kuchyň." Řekl a zavedl nás do kuchyně.

„Sakra asi se naučím vařit." Řekla jsem nahlas.

„Ty neumíš vařit?" Zasmál se Chris.

„Umím," Řekla jsem, „čaj, kafé a možná bych zvládla ohřát nějaký jídlo." Řekla jsem tiše.

„Naposledy, když vařila, vybuchla málem kuchyň." Zasmála se mamka.

„Mami."

„No co je to pravda."

Po našem zajímavém rozhovoru jsme pokračovali v „prohlídce". Procházeli všechny dveře a já zjišťovala, že pokud se tu ztratím budu hodně v prdeli.

„Tak a teď nahoru, kde máte pokoje." Promluvil Daniel.

„Tady má pokoj Chris, radši tam ani nebudeme chodit, kdo ví jestli má vůbec uklizeno." Zasmál se Dan a já se k němu přidala.

Další byla koupelna, kterou prý, ale nemáme společnou, takže super.

„Kim teď tvůj pokoj." Řekl Dan.

„Tak a tady teď budeš žít nějakou chvilku svého života." Řekne tentokrát mamka a otevře dveře.

No a přesně v tuhle chvíli jsem ztratila všechny slova.

****

K této kapitole nemám asi žádný komentář. :D

Tam ♥