Siblings? Never!

Přestřelka

Odněkud se ozval výstřel a z budovy se začalo kouřit.

„Chrisi." Řekla jsem vyděšeně.

„Neboj, nejspíš je našli."

„Bojím se." Řekla jsem.

„Neboj, Mia, bude v pořádku, slibuju." Řekl a naklonil se aby mě mohl políbit na čelo.

Další výstřel.

„To tu budeme jen sedět a nic nedělat?" Zeptala jsem se trošku nervózně.

„Je vidět, že mě neznáš," Uchechtl se a šáhl pod sedadlo, „pod sedadlem máš zbraň, neboj se jí použít."

Sáhla jsem pod sedadlo a opravdu tam byla zbraň.

„Proč máš zbraně v autě?" Zeptala jsem se.

„Nikdy nevíš co se může stát, teď vystupuj, jdem pro Miu." Řekl a vystoupil.

Já ho hned následovala a společně jsme šli k budově. Kouřem jsme šli pomaleji, přeci jen bylo vidět hůře, ale jakmile jsme se dostali do budovy, kde už kouř ustál, šli jsme rychleji.

„Jdu první." Zašeptal Chris.

Šli jsme po starých schodech, který vypadaly, že se každou chvíli propadnou, takže jsme šli pomalu a opatrně. Když jsme došli nahoru všude byla tma, krom jedné místnosti.

„Nechápu jak nás našli," Ozval se Ryanův naštvaný hlas, „ty, to ty, ale jak si je zavolala, hmm?"

„Jdu tam." Řekl Chris.

„Počkej." Chris se otočil a já ho políbila. Nebylo to naposled, ale chtěla jsem mu tím dodat odvahu a doufala jsem, že to účel splnilo. Chris vešel a po chvíli se ozval výstřel. Leknutím jsem sebou trhla a rychle si dala ruku na pusu abych nevykřikla.

Prosím, ať to nebyl Chris. Ať to střelilo Ryana.

Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se tam jít.

„Tři...dva...jedna...teď." Odpočítávala jsem si a pak vešla.

Ryan ke mně stál zády, ale zarazilo mě jedno. Osoba na zemi. Chris. Držel se za břicho, a když spatřil mě pokusil se usmát.

„Běž." Zašeptal nebo spíše jen naznačil rty.

Namířila jsem zbraní na Ryanovu ruku, ve které držel zbraň a stiskla spoušť. Ryana kulka trefila přímo tam kam jsem chtěla a jeho zbraň skončila na zemi.

„Kurva!" Zanadával a otočil se, „A heleme se, tak si přece jenom přišla." Uchechtl se.

„Myslel sis, že nechám svoji kamarádku ve štychu, to ses pěkně spletl." Řekla jsem a opět vystřelila. Tentokrát jsem mířila do nohy. Opět kukla zasáhla svůj cíl a Ryan spadl na zem. Asi jsem se předtím nezmiňovala, že jsem kdysi závodně střílela, co?

„Kim!" Ozvalo se z druhého konce místnosti.

„Mio!" Vydala jsem se za ní a rychle sebrala Ryanovu zbraň.

„Chris." Řekla a já koukla na Chrise.

„Bože, Chrisi!" Rozeběhla jsem se k němu, ale Ryan mi při cestě podrazil nohy a já spadla na zem a při tom upustila jedinou zbraň , kterou jsem měla u sebe, tu druhou jsem odložila pryč.

„Myslela sis, že mě tak lehko přelstíš, to ses teda mýlila." Namířil mi zbraň na čelo a čekal co udělám.

„Mohla ses učit kdekoliv střílet, ale jak se ubránit tě nejspíš nenaučili." Uchechtl se.

„Je vidět, že neznáš střelecké školy v Anglii." Řekla jsem a udělala to co nás učili. Sebrala jsem mu zbraň a překulila nás. Namířila jsem mu zbraň na čelo a pak si uvědomila co dělám. Chystám se ho zabít?

„A teď chceš udělat co? Zabít mě? Tak si posluž."

„Nechci tě zabít. Pouze při zabít." Uchechtla jsem se a pěstí ho bouchla do místa na hlavě, které ho má poslat do bezvědomí a přesto to se stalo.

„Mio, můžeš se hýbat?" Zeptala jsem se jí a ta jen kývla a pomalu šla ke mně.

„Pane bože." Zhrozila jsem se, když jsem viděla její ruce. Byly celé pořezané, „Ukaž mi to." Ona mi dala jednu ruku a já se nemohla vzpamatovat z toho, že za tohle tak trochu můžu já.

„Nech to být a radši jdi za Chrisem, já zatím zavolám záchranku."

„Chrisi." Řekla jsem a chytla ho za ruku.

„Bude tu během 5ti minut." Řekla Mia.

„Vydrž, záchranka tu bude hned." Koukla jsem mu do očí a řekla, „Miluju Tě."

„Já tebe taky." Usmál se na mě. Chvíli na mě koukal, ale pak se mu začali zavírat oči až se mu zavřeli úplně.

„Chrisi, neusínej." Řekla jsem, „Chrisi."

„Slečno ustupte." Přiběhl záchranář.

„Co s ním je?" Zeptala jsem se ho.

„Musíme do nemocnice." Řekl a společně s dalším záchranářem ho naložili na lehátko a rychle spěchali k autu.

„Kim." Přiběhla ke mně Mia.

„Musíme do nemocnice, Chrise tam vezou!" Řekla jsem jí a rychle jsme běžely k autu.

Dojely jsme do nemocnice a já se snažila zjistit něco o Chrisovi, ale vypadalo to jako by se stala nějaká havárie, protože ať jsme zastavili kohokoliv nikdo Vám neřekl žádné informace.

„Sestro," Zastavila jsem sestru, „můžete mi prosím říct co je s Chrisem Moonem?"

„Je mi líto, ale spěchám." A přesně tahle to bylo.

Zastavila jsem ještě další dvě, ale ani jedna mi nic neřekla.

„Můžete mi sakra někde říct co je s Christianem Moonem?" Zařvala jsem.

„Slečna Sprint?" Otočila jsem se a za mnou stál doktor.

„Ano, ano to jsem já."

„V jakém vztahu jste ke Christianovi Moonovi?" Zeptal se a mě napadla jediná věc.

„Jsem jeho snoubenka." Řekla jsem a ukázala na prstýnek, který jsem dostala od táty k dvanáctým narozeninám.

„Je mi to líto, ale váš snoubenec skončil v kómatu." Řekl a odešel. Ano, přesně v tuhle chvíli se mi zhroutil celý svět.

****
Poslední dobou zjišťuju, že jsem zapomněla přepsat (Ctrl C - Ctrl V) spoustu kapitol a pak chci vydat třeba tři kapitoly a najednou BUM, tahle kapitola není opravená. Jak by řekl můj kamarád, Zase tvoje problémky. :D

Tam ♥