She is different

Chapter 4

Následující den když jsem přišel do školy Katie nikde nebyla. Hledal jsem ji. Chtěl jsem se zeptat co měl znamenat ten včerejšek. Byli jsme domluvení a ona si jen tak odjede? Zajímalo by mě kdo byl v tom autě. Nejspíš mi to neřekne, ale já to zjistím. Zjistím o ní všechno. Už nebude nosit jen černou. Nebude se snažit lidi děsit. Možná dokonce i dokážu aby mi řekla nějaké tvoje tajemství.

"Ahoj." Objevila se u mě zmalovaná bloncka. "Čau." Odpověděl jsem bez zájmu. "Nechceš se u mě dneska stavit?" Chtěla se dotknout mého rozkroku, ale ruku jsem ji včas zastavil. Na tohle fakt nejsem. Vždyť za celej život jsem měl jen jednu holku a s tou jsem ani nespal. "Nemám zájem." Odsekl jsem ji. "Ale notak. Přece ti to už musí chybět ne?" Ani ne. "Jdi do háje." Vyprskl jsem na ní a odešel. Fakt nemám naladu na tyhle barbie děvky. Jsou snad ještě horší než v mojí bývalí škole. Otřásl jsem se. Je to docela nechutné. "Justine prosím." Zase za mnou přišla. Už toho mám plné zuby. "To jsi fakt tak blbá nebo nechápeš že s tebou nechci šukat." Vyštěkl jsem ji do obličeje. Ona se zatvářila uražené a i se svýma nafrněnýma kamarádkama odešla. Ještě že tak. Přetočil jsem očima a vydal se ven ze školy. Ještě že už je dnes konec. Odpadlo nám odpolední vyučování za což jsem velmi rád. Asi bych to tady už dneska nepřežil.

Dojel jsem do centra kde mám sraz se svým bratrem Jasperem. Sice nevím proč, ale snad to bude stát za to. "Tak co se děje?" Zeptal jsem se. "Potřebuju pomoct." Řekl jednoduše. No ta tom bych bez něj asi nepřišel. "Jo to mi došlo. S čím?" Zeptal jsem se znovu. "Je tady jedna holka co se mnou chodí na přednášky. Líbí se a to tak že hodně, ale pořád mě posílá do háje." Zasmál jsem se. On mě zavraždil pohledem. "Promiň." Řekl jsem, ale stále měl tendenci se smát. "Co mám dělat?" Zeptal se. Paní nikdy jsem nečekal, že já budu radit svému staršímu bráchovi jak sbalit holku. "Kup jí třeba kytku. Pozvi ji na večeři. Je spousta způsobu." Pokrčil jsem rameny. On začal přikyvovat. Usmál jsem se a otočil se. Chtěl jsem se rozejít do Starbucks na kafe, ale zarazil jsem se když jsem spatřil Katie, která zrovna procházela okolo New Yorkeru. Vydal jsem se za ní. Doběhl jsem ji a zastavil.

"Katie?" Promluvil jsem na ni. Ona se na mě otočila. Koukal jsem do jejích očí, které zase byli celé černé díky čočkám. "Proč jsi včera tak utekla?" Zeptal jsem se jí. "Musela jsem jít." Odpověděla jen. "Mohla jsi to alespoň říct a né prostě jen tak nasednout do auta a zmizet." Chytl jsem ji za ruku, ale hned jsem ji pustil když sykla bolestí. Zvednul jsem jí ruku a vyhrnul rukáv. Přes zápěstí měla obvaz, kterým prosakovala krev. "Proč to děláš?" Zeptal jsem se vyděšeně. "Nestarej se." Odsekla a chtěla odejít, ale nenechal jsem jí. "Děje se něco doma? Ubližuje ti někdo?" Ona se na mě vražedně podívala. "Ne!" Křikla a cukla rukou tak že jsem ji pustil. "Prostě se starej o svoje a mě nech na pokoji." Vydala se na odchod. Když byla asi tak pět metrů ode mne otočila se na mě. "Pokud tvoje nabídka ještě platí, ráda bych k tobě chodila na doučování." Řekla. Pak už jsem viděl jen její záda jak se mi vzdalují.

No Katie Jonesová, zdá se že mě s tebou čeká ještě hodně práce.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy