She is different

Chapter 66

"Vážení maturanti. Jak víte náš maturitní ples se blíží. Spousta z vás už má partnera a vy co ještě ne tak si pospěšte nebo na vás nemusí nikdo zbýt. Ale teď k věci, na kterou všichni čekáte celý rok. Téma plesu." Na chodbě nastal rozruch. O tématu na maturiťák se mluvilo už dlouho a člověk mohl jen hádat. "Takže letošní téma je.....Vydržte si chvilinku....." Všichni napnutě čekali.

"Maškarní bál. Což znamená nejen krásné plesové šaty, obleky a doplňky, ale každý si musí přinést i škrabošku." 

Zbývají už jen dva týdny do maturitního plesu. Lidé začali šílet. Kluci vymýšlejí různé způsoby jak pozvat holku na ples. Většina holek už svého partnera má. Tedy kromě pár vyjímek a mě že ano. Ano jasně chodím s Justinem. Asi. Pořád se úplně nevyznám co mezi námi je. No ale to je jedno. Vím, že nejspíše automaticky počítá s tím, že na ten ples půjdeme spolu, ale pořád chci aby mě pozval jako zvou ostatní kluci. Nechci o tenhle jediný moment přijít. Už takhle jsem přišla o hodně věcí, jako například imatrikulaci v prváku. Na maturiťák jsem vlastně původně ani jít nechtěla dokud se neobjevil Justin a já k němu nezačala chovat city. Je mi jasné, že všechna ta pozvání jsou kýčovitá a trapná jako ta z romantických filmů, ale přeci jen, která holka nechce trochu té kýčovitosti? Trochu jsem přemýšlela o tom co si vezmu na sebe což je pravda, ale co s tou škraboškou? Nevím jestli někdo něco takového seženu. Teda určitě seženu, ale nevím jestli se to bude hodit. 

"Katie! Počkej na mě." Ozval se za mnou Justinův hlas. S úsměvem jsem se otočila počkala na něj uprostřed chodby. Když ke mě dorazil tak si mě přitáhl k sobě a něžně políbil. S jeho rukou okolo mých ramen jsme se vydali do třídy. "Takže jaké si bereš šaty?" Překvapeně jsem se na něj podívala. On to fakt bere jako samozřejmost, že s tím půjdu bez pozvání. 

"Víš, přemýšlela jsem, že bych nešla." Vyslovila jsem to dřív než jsem to promyslela. Justin se na mě překvapeně podíval. Jen jsem pokrčila rameny a šla si sednou na své místo.

Justin už se mnou do konce dne nepromluvit. To opravdu nepochopil, že akorát chci aby mě pozval oficiálně. Samozřejmě že na ples půjdu, těším se, ale chci jen zažít to co ostatní holky. To toho po něm chci tak moc? Jen jedno blbé pozvání. Jen obyčejná otázka. "Katie budeš můj doprovod na ples?" by mi úplně stačila. Ale to bych toho asi po něm chtěla moc. Mě to je ale jedno. Klidně mě může někdo pozvat a já mu řeknu ano a Justin bude mít smůlu. Sama sobě jsem se musela po své poslední myšlence zasmát. Jasně kdo by asi tak mě zval na ples.

"Pozval tě?" Zeptala se mě hned sestra jak jsem dorazila domů. Jen jsem zavrtěla hlavou. "Ne. On s tím tak jako automaticky počítá, že s ním půjdu." Pokrčila jsem rameny. "Víš, já vím, že nemám rád kýčovité věci. Většinou mi tyhle věci, sladké řečičky a všechno vadí, ale já bych tohle prostě chtěla." Přiznala jsem jí a svezla se jí do rozevřené náruče. "Třeba mu to ještě dojde a pozve tě." Vím, že se mě snažila utěšit, ale moc jí to neungovalo.

Byl už večer když mi přišla smska od Justina ať vyjdu před dům. Nikam se mi nechtělo. Přeci jen už jsem byla v pyžamu a chystala jsem se jít spát. Neochotně jsem vylezla ze své postele. Hodila jsem přes sebe kabát a na nohy si obula své teplé králičí papuče. Popadla jsem z věšáku ještě klíče od bytu a vydala se k výtahu. Trvala to přibližně dvě minuty než mi výtah přijel. Nastoupila jsem a stiskla tlačítko, které patří přízemí. Proč sakra Justin potřebuje abych šla před barák? Už u nás byl tolikrát a zná to u nás. Mohl klidně jít nahoru. Leda by se bál, že bych ho nepustila k sobě. Což je samozřejmě pravděpodobné. Nejsem na něj naštvaná nebo tak, ale musím ho občas nechat chvíli vydusit. Když výtah zastavil dole, dala jsem si trochu načas. Ve vstupní hale nebyl takže jsem mohla zdržovat jak jsem chtěla. 

Vyšla jsem před vchod a všimla si Justina stát čelem k vozovce a každou chvíli se koukal na hodinky. Jak dlouho jsem tak mohla ho nechat čekat. Něco kolem deseti minut možná? Ale to že tady vydržel asi o něčem svědčí. "Tak jsem tady." Trhl sebou když jsem promluvila. Otočil se čelem ke mě. V jeho ruce jsem si všimla jedné jediné samotinké květiny. Přistoupil ke mě blíž a podal mi květinu. Podle té vůně bych ji poznala vždy. Lilie, které miluju uplně nejvíce. Viděla jsem jeho nervózní pohled a to jeho roztomilé kousnutí do rtu, když se stydí nebo bojí.

"Vím, že jsi mi dnes ve škole řekla, že na ples nepůjdeš. Chci říct, že to úplně chápu a pokud nechceš jít tak to budu akceptovat, ale..." na chvíli se odmlčel. Zhoupl se na patách a nervózně se usmál. "Ale udělala by jsi mi tu čest a šla se mnou na maturitní ples?" 

Hned jsem věděla co odpovědět, ale chtěla jsem ho nechat ještě chvíli v rozpacích. Dělala jsem že přemýšlím. Měla jsem hroznou chuť se začít smát, ale udržela jsem to. "Zvládnu i odmítnutí, jen ne tohle dlouhé ticho." Teď už jsem se smát začala. Přistoupila jsem k němu a dala mu pusu na tvář. "Moc ráda s tebou půjdu na ples." Dala jsem mu ještě jednu a odešla zase zpět do domu. Ještě jsem se za ním otočila a viděla jeho zářivý úsměv. Jak já ho miluju.

Tak po dlouhé době zase nová kapitolka. Vím, že už nevydávám tak pravidelně jako kdysi, ale vysoká škola je náročná. A navíc jsem teď přes dva měsíce trpěla zánětem kloubů a přes ty bolesti jsem neměla náladu psát a byla ráda za každou chvilku bez bolesti.

Snad se líbí

Love you

-Lucy