She is different

Chapter 51

"Pane jo Katie málem bych tě nepoznala." Promluvila Janie když jsem vešla do pokoje. Usmála jsem se na ní. "Chtěla jsem nějakou změnu." Řekla jsem pravdu. Myslela jsem si, že změnou image se třeba změní Justinovi city ke mě. Doufala jsem, že mě začne mít rád víc než jako kamarádku když budu vypadat normálně jako ostatní holky. No možná jsem se spletla. Nevypadal nějak, že bych se mu tak líbila víc. "Kdo ti s tím pomohl?" Zeptala se když jsem se převlékala do oblečení na doma. "Claire. Justinova sestra." Řekla jsem jednoduše. "Co tak náhlá změna? Je to kvůli Justinovi?" Přikývla jsem. Ona to věděla už dávno jen se bála zeptat se. Musela jsem jí to akorát potvrdit. "Ví to?" Zakroutila jsem hlavou. Jak by mohl. Nemůžu mu říct, že ho mám ráda víc. Tak by skončilo naše přátelství a to nechci. Chci být alespoň jeho kamarádka když nic víc. "Proč mu to neřekneš?" Zeptal se zase jiný hlas v pokoji. Podívala jsem se ke dveřím a tam stál Daniel. Bezva ten už to teď ví taky. "Protože nemůžu jasný? Stejně to necítí stejně." Zakroutila jsem hlavou a rozpustila si vlasy z culíku, které si následně zamotala do drdolu. "Nemůžeš nebo chceš?" Povzdechla jsem si. Proč si připadám jako u výslechu. "Prostě se bojím. Nechci ho ztratit jako kamaráda pokud to necítí stejně." Zašeptala jsem a posadila se na svojí postel kde dnes spím úplně naposledy. Ano zítra se konečně stěhujeme do Janiina bytu. hrozně moc už se tam těším až budu mít soukromí.

"Nezvládla bych to bez něj. Vždyť on mě ze všeho vytáhl. On mi dokonce pomohl zjistit to, že Janie je moje sestra. On mě vytáhl z tohoto." Vyhrnula jsem s rukávy, které doteď zahalovaly moje zjizvené ruce. Ano řezala jsem se. "Díky němu jsem přestala. On jedinej věděl kde bydlím. Věděl to téměř hned. On jedinej se nebál se se mnou bavit. On jedinej měl výdrž když jsem ho urážela a posílala ho pořád pryč. On je jedinej koho jsem kdy milovala." Řekla jsem na jeden dech. "Miluješ ho?" Zeptali se oba najednou. Nechápavě jsem se na ně podívala. "To jste vzali kde?" Nadzvedla jsem obočí. "Právě si to řekla." Odpověděl mi Daniel. Řekla? Vážně? Vždyť já ani nevím jestli ho miluju tak jak jsem to teď mohla říct? "To jste se museli přeslechnout." Vrtěla jsem hlavou. "Já ho nemiluju. Ano mám ho ráda, ale rozhodně ho nemiluju. To prostě není možné." Řekla jsem a sama nevěděla jestli říkám pravdu. "Jsi do toho teda zamotaná holka." Zasmál se Daniel a objal mě kolem ramen. Může to být pravda? Můžu ho milovat? "Přestala jsi se kvůli němu řezat, změnila jsi image kvůli němu. Byl jediný koho jsi neodradila svým chováním. Myslím, že tohle už svědčí samo o sobě co vy dva k sobě cítíte." Sklopila jsem pohled. "Jo tohle je všechno pravda. Jen jsem si myslela, že je jen obyčejnej vůl když jsem ho nedokázala odstranit ze svého života. A teď už si bez něj nedokážu představit život. "A teď už bez něj nedokážeš být." Řekla Janie jako by mi četla myšlenky. Jsem vážně zmatená.

Tak další kapitolka na světě. Názor? Snad se líbí

Love you

-Lucy