She is different

Chapter 7

Zdá se mi, že Katie skrývá mnohem větší tajemství než jsem si myslel. Když jsem viděl ty ruce, myslel jsem, že ji třeba doma bijou a tak, ale je to něco jiného. Něco mnohem většího. Vždycky se zaráží když mluví o rodině. Třeba dnes jak říkal, že ji vyzvedne sestra. Původně chtěla říct něco jiného. Zarazila se po prvních písmenech. Nakonec se opravila, stejně jako když jsem se jí ve škole ptal jestli se chce učit u ní. Proč mám takový špatný pocit z toho kde bydlí? Kdyby mi to řekla, třeba bych ji dokázal pomoct. Vždyť rodiče jsou hodní a klidně by ji nechali bydlet u nás. Hlavně kdybych řekl, že ji mám rád. Na to by matka hned slyšela a tahala ji sem násilím aby konečně jejího nejmladšího syna měla ve vztahu. Fakt nechápu proč to pořád řeší? Co kdybych byl prostě gay? Tak to bych si holku asi nenašel. Ale to jsem odbočil. Co skrývá? Proč je pro ní tal hrozné někomu věřit? Zakroutil jsem nad tím hlavou a vydal se na večeři.

"Kdo byla ta mladá dáma co dnes odcházela z tvého pokoje Justine?" Ale ne je to tady. Přesně toho jsem se bál a ono to opravdu přišlo. To zase bude večer. Samé otázky na Katie a k tomu se se mnou ještě nebaví Clarie, jelikož jsem jí seřval za to jak se ke Katie chovala. Ona nikdy taková nebyla. Vždy jen přišla pozdravit a pak lidi objímala až když jí to dovolili. A teď prostě přiběhla a začala Katie objímat. Viděl jsem jak se její tělo celé napjalo a začala se třást. Byla z mojí sestry vyděšená a já se ani nedivím. Občas děsí i mě a to jí znám dost dlouho.

"Je to jen kamarádka mami. Doučuju jí matematiku." Odpověděl jsem jednoduše a už to nehodlal dál rozvádět. To by to ale nebyla moje matka kdyby se nezačala ptát na další a další otázky?

"A má přítele?" Zaskočilo mi sousto steaku když se zeptala. To opravdu trošku taktu? Vždyť ji sakra ani pořádně neznám.

"Nevím." Řekl jsem pravdu a zase se začal věnovat svému jídlu. Jo sice ji někdo vozí autem, ale vzhledem k tomu, že dneska řekla že ji vyzvedne sestra tak asi nemá.
"Ona asi hodně miluje černou že?" Odhodil jsem vidličku. Tohle už vážně nezvládnu. Pořád se musí na něco ptát. Pořád se musí zajímat jestli už mám nějakou holku. Každý den se mě ptá jestli se mi nějaká líbí a mě už to nebaví.

"Ano matko má ráda černou barvu. A ano líbí se mi. Chci s nì chodit? Ne. Je moje kamarádka? Ano. A už vůbec netuším jestli má nebo kdy měla přítele. Už mě nebaví pořád ti odpovídat na otázku jestli mám holku. Nemám. Až budu chtít s někým chodit tak to prostě přijde a ty tomu nijak nepomůžeš." Zakřičel jsem po nì a odešel od stolu. Už toho mám plné zuby a musel jsem to ze sebe dostat. Zavřel jsem se v pokoji a konečně vydechl. Znovu jsem se zhluboka nadechla a vydechl. Konečně jsem to řekl. Popadl jsem ze skříně boxerky a vydal se do koupelny kde jsem se pořádně umyl.

Když jsem došel zpět do pokoje všiml jsem si jak mi na Facebooku bliká upozornění. Sedl jsem si ke stolu a najel na kolonku. Žádosti o přátelství. Když jsem upozornění otevřel překvapilo mě od koho žádost byla. Na obrazovce se mi ukázal profil někoho koho bych nečekal.

Kej Jonesová

Usmál jsem se a otevřel její profil. Na profilovce měla svojí fotku, ale focenou ze zadu takže jsem perfektně viděl jak dlouhé má vlasy. V informacích měla jen kdy se narodila. Neměla tam ani školu, ani kde bydlí. Asi je to pro ní fakt hodně citlivé, když to neřekne nikde. Vždyť mě ani nenechala ji odvést domů. Přijal jsem ji žádost a usmál se. Hned jsem ji napsal, ale neodpovídala. Nejspíše tam ani teď nebyla. Ten první den když jsem ji hledal tak profil neměla. Založila si ho včera. Možná teď budu znít dost egoisticky, ale zdá se mi, že si ho vytvořila kvůli mě. Zavřel jsem notebook a vlezl si do postele. Naposledy jsem se podíval na telefon na hodiny. Když jsem zjistil, že už je jedna ráno, rozhodl jsem se jít spát.

Názor? Snad se líbí