She is different

Chapter 28

po včerejšku kdy jsem byla s Janie nakupovat se mi úplně změnil šatník. Nemám tam už skoro žádné černé oblečení. Skoro vše mi vyházela a vyměnila za barevné. Ostatně jako teď. Mám na sobě barevné oblečení místo černého. Mám na sobě modré jeansy, bílé triko a přes to mám červenou budičku s kamínkama. Dokonce mě i namalovala. Mám tam malou vrstvu make-upu a řasenky. Dala mi i tvářenku a horní linky. Vypadám úplně jinak než doteď. Pokud mě někdo pozná tak to bude fajn, jelikož já sama sebe nepoznávám. Nikdy jsem netušila, že můžu vypadat tak hezky. Vešla jsem do školy a rozhlédla se kolem. Všichni na mě koukali a já se cítila hrozně nesvá. Kéž by na mě všichni přestali koukat. Když jsem došla do třídu tak se všechny pohledy upřely na mě. Vyhledala jsem pohledem Justina, který na mě koukal jako ma svatý obrázek. Musela jsem se tomu zasmát. Došla jsem ke své lavici a připravila si učení.
"Sluší ti to." Objevil se u mého stolu Daniel. "Děkuju." Usmála jsem se na něj.

Při obědu jsem seděla sama jelikož Justin musel něco řešit s učitelem a Daniel jel k doktorovy. Nevadilo mi sedět sama, alespoň se mě nikdo na nic neptá. Nemám ráda když se mě někdo na něco vyptává. Už jsem se zvedala, že půjdu když si k mému stolu sedl ten kluk co jsem do něj včera vrqzila. "Vypadáš jinak." Usmál se na mě a prohlížel si mě. "Včera jen černá a dnes více barevná? Moc ti to sluší." Usmála jsem se a musela být rudá jako rajče. "Chtěl bych se tě na něco zeptat." Natáhl ke mě ruku a dotkl se mé, která svírala tác. Chtěla jsem ucuknout, ale nedokázala jsem to.
"Zašla by jsi se mnou někdy někam?" Usmál se a na tvářích se mu vytvořily dolíčky. Sakra já nevím co říct. Nikdy mě nikdo nikam nepozval. Měla bych to alespoň zkusit.
"Moc ráda." Souhlasila jsem. "Bezva." Stiskl mi ruku a odešel. Usmála jsem se sama nad sebou a šla odnést tác. Možná si jednou najdu kluka. Třeba to může být on.
"Jo a mimochodem jsem Matt." Mrknul na mě když kolem mě procházel do svojí třídy.

"Ségra potřebuju pomoct." Přiřítila jsem se do pokoje. Pokud se ptáte tak s Janie po včerejšku komunikují lépe a už se jí ani nebojím. Začínám jí pomalu věřit. "Co se děje?" Zeptala se a odložila knihu. "Jeden kluk mě pozval na rande. Pomůžeš mi pak?" Ona se na mě zářivě usmála. "Jo pomůžu ti moc ráda. Už víš kdy?" Zakroutila jsem hlavou. "Ne ptal se jestli někdy. Potřebuju pak pomoct." Ona jen přikývla. "Až budeš vědět den tak příjď." Přikývla jsem. "A směješ mi tohle prosím."

"Ještě ne. Chci ti dneska někoho představit." Přikývla jsem. Janie vytáhla ze skříně nějaké šaty a podala mi je. "Oblekni si je." Byli nádherné. Bílé do půli stehen s modrýma kytičkama. Oblékla jsem se a podívala se do zrcadla. Vypadala jsem úplně jinak. Moje první šaty v životě. "Vypadáš nádherně." Usmála jsem se na ní a posadila se.
"Kej jako dáma a navíc v šatech musíš sedět s nohama u sebe." Pokárala mě a já dala nohy k sobě. No jo prostě se chovám občas jako kluk.

Vešli jsme do Starbucks a posadili se ke stolu. Když se mě Janie zeptala co chci nedokázala jsem ji odpovědět. Nikdy jsem tady nebyla a nevím co tady maj. Teda že je to kavárna vím, ale druhy káv nevím. Ona mi teda něco koupila a bylo to výborné. Prý to bylo mandlové cappuccino. Kdybych měla peníze tak sem chodím každý den, jenže nemám takže tím je vše vyřešené. Po chvíli přišel k našemu stolu nějakej kluk. Podívala jsem se na Janie, která se zvedla a hned ho políbila. "Kej tohle je můj přítel Darell." Představila mi toho kluka. "Ahoj." Usmála jsem se na něj.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucu