She is different

Chapter 41

Hrozně mě mrzelo, že přišla Janie. Konečně jsem ji mohl políbit a zjistit jak na tom je s citami ona. Zajímalo by mě to. Nevím co ke mě ona cítí, ani to jestli mě stále bere jako kamaráda. Před chvílí když jsem ji skoro políbil, vypadala jako by po tom toužila stejně jako já. A já po tom toužil moc. Tak moc jsem ještě po ničem netoužil. Nebyl by to sice můj první polibek, ale byl by od ní. Tak moc ji mám rád, že to snad není ani možné. Nikdy na jsem neměl žádnou holku tak rád. Ani jsem si nevšiml, že se Katie zvedla a šla na balkón. Postřehl jsem to až když ke mě zavál chlad. Podíval jsem se tam a viděl Katie, na kterou dopadaly kapky deště. Musel jsem se usmát. Vypadala tak nádherně a bezstarostně. Déšť ji zmáčel vlasy i oblečení, ale i tak byla krásná. Ukázala mi ať jdu za ní a já se tam vydal. Déšť mě hned celého zmáčel. Ona se začala smát, ale vůbec mi to nevadilo. Hlavně že je šťastná a usmívá se. Jsem rád za každý den kdy vidím její úsměv. Je ještě krásnější když se směje.
"Mám rád déšť." Prohodil jsem. "Ale minule jsem kvůli tomu skoro nespal jelikož někdo seděl v tom největším lijáku na lavičce před školou a celý promrzl." Ona se lehce usmála a pokrčila rameny. Musel jsem se usmát taky.
"Nemohla jsem za to. Ten den mě neměl kdo vyzvednout a já nevěděla kde jidne být." Vybavilo se mi jak jsem se o ní staral. Nevadilo by to. Nejdůležitější bylo aby byla v pohodě a zdravá. Chtěl jsem se o ní starat a ona mi to dovolila. Bál jsem se, aby na mě nebyla hnusná nebo tak, ale ona to přijala dobře. Snažila se abych se také mohl vyspat, ale nemohl jsem. Nejen kvůli tomu, jak drkotala zubama, ale taky kvůli tomu abych něco nezanedbal a ona neměla třeba zápal plic. Neštěstí vše dopadlo dobře.
"Děkuju Justine za to, že jsi mě tehdy vzala k sobě. Nemohla jsem ti v tu dobu ještě říct, kam mě máš odvézt. Ještě jsem ti tolik nevěřila. Teď ale věřím a už bych neměnila. Hrozně si cením toho, že jsi to nikomu neřekl. Trochu jsem se bála, ale ty jsi si moje tajemství nechal pro sebe. Děkuju moc." Hrozně mě překvapilo když mě objala. Vůbec jsem to nečekal, ale objal jsem jí zpět. Mám ji hrozně rád.
"Pořád mě otravuje Matt." Povzdechla si a já v jejím hlase slyšel obavy. Odtáhl jsem jí od sebe a podíval se jí do očí. Vážně se ho bojí? "A co přesně chceš ode mě?" Zeptal jsem se nechápavě. "Nenech mě aby mi něco provedl." Přikývl jsem. Nenechám. Rozhodně nenechám. "Slibuju." Zašeptal jsem jí do ucha. Nenechám ji napospas Mattovi. To rozhodně ne. Matt je čůrak a já ho nenechám aby zničil Katie. Zničil spoustu holek co jsem slyšel a u Katie se mu to nepovede. Katie budu už navždy chránit. Klidně svým tělem pokud budu muset.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy