She is different

Chapter 77

"Co tady děláš?" Ozval se hlas pode mnou. Podívala jsem se dolu a viděla Justina jak na mě kouká. Konečně ho začali probouzet z umělého spánku. Jeho hlas byl chraplavý a pod očima měl kruhy. "Co bych dělala. Hlídám si tě aby jsi mě už nikdy neopustil." On se ušklíbl. Tak já se o něj strachuju s on se prostě jen tak tady na mě šklebí. "Slíbil jsem ti, že už tě nikdy neopustím ne?" Zasmál se a já ho bouchla do ramene. "Jo jen co si to slíbil tak si se skácel k zemi do bezvědomí." Hnusně jsem se na něj podívala. On jen pokrčil rameny a pohladil mě po ruce. Dívala jsem se na něj se slzami v očích. Věděla jsem, že já ho nezvládnu zachránit. Moje ledvina nejspíše nebude moci mu pomoct. Zatím nejsou všechny testy, ale vím to. Nejsme pokrevní příbuzní a je malá pravděpodobnost, že bych byla vhodná. Jeho rodina bohužel není. Jeho táta možná byl, ale ten už jaksi nepomůže. Povzdechla jsem si a lehce ho políbila na čelo. On se na mě smutně usmál. 

"Nechtěl jsem abys to věděla. Přesně tomuhle jsem tě nechtěl vystavovat. Nechtěl jsem abys mě viděla takhle na smrtelné posteli." Řekl jakoby nic a já se na něj zamračila. Na smrtelné posteli? Dělá si ze mě jako srandu. "Justine tohle není sranda. Proč si mi to neřekl? Tos mě raději nechal tě nenávidět?" On je pokrčil rameny, ale přikývl. "Bylo by to pro tebe lepší. Abys mě neviděla v tomhle stavu." Zakroutila jsem hlavou. Tohle opravdu nedám. Zvedla jsem se a vyšla z pokoje. Slyšela jsem už jen volání mého jména, ale neotočila se. Tohle opravdu nebudu poslouchat. 

Sedla jsem si na lavičku a dala si hlavu do dlaní. Další příval slz mě zaplavil a já byla úplně na dně. Jak tohle může vůbec myslet vážně? Jak si může myslet, že pro mě bude lepší ho nenávidět než mi říct co s ním je. Tohle snad není ani pravda. "Jste v pořádku slečno?" Ozvalo se nade mnou. Podívala jsem se a uviděla jsem mladého doktora. "Víte já ani nevím. Můj přítel tam leží a byl by raději abych ho nenáviděla než abych ho viděla takhle." Znovu jsem se rozbrečela. "Chápu vás." Jen řekl a pohladil mě po rameni. Potom odešel a já byla ráda. Neměla jsem teď na nikoho náladu.

"Víš ty co!" Vlítla jsem na pokoj a nedbala na to, že po mě pokřikovaly sestry, že nemám běhat po nemocnici. Justin se na mě vyděšeně podíval. "Jak si vůbec můžeš myslet, že víš co je pro mě nejlepší?" Vykřikla jsem a Justin se v křesle, ve kterém seděl napřímil. "Jak si můžeš myslet, že je lepší abych tě nenáviděla než abych tohle prožívala k tebou?" Došla jsem až k němu. Jeho pohled byl docela vystrašený. "Tys tady pro mě byl pořád? Byl si tady pro mě i když si mě neznal a já na tebe byla hnusná. Byl si tady když jsem seděla na té lavičce celá promrzlá. Byl si tady pro mě když jsem se dostala do své složky. Byl si tady a pomáhal mi s přestěhováním se. Byl si tady dokonce i když mě Michael donutil mu ho vykouřit. Byl si tady pro mě celou dobu. Tys byl ten kdo mě vytáhl ze všech těch sraček když jsem zachráněná být nechtěla. Nebýt tebe byla bych už nejspíše mrtvá!" Přejela jsem si prsty po jizvách na svých rukou. "Změnila jsem se a jen díky tobě. Copak to nechápeš do háje?" Vyjekla jsem na něj. "Ty si tady pro mě byl když jsem na tom byla nejhůře. Takže si ani na minutu nemysli, že bych tě teď opustila." Bylo poslední co jsem řekla jelikož on se už postavil a přitáhl si mě k sobě za pas. Spojil naše rty a já začala spolupracovat. Oba jsme to tak moc chtěli. Ten chtíč byl neúprosný. "Dneska mě pustí do domácí ošetření." Zašeptat chraplavým hlasem. Překvapeně jsem se na něj podívala. "Ob den budu docházet na dialýzu." Přikývla jsem a znovu ho políbila. 

"Nejsem ještě uzdravený, ale můžu docházet ambulantně a to je asi pro všechny nejlepší." Přikývla jsem když jsem mu pomáhala zabalit si věci. Měl na sobě obyčejné šedé tepláky a tmavě modrou mikinu. Usmála jsem se na něj když vzal ze stolku telefon a chytl mě za ruku a vyšel se mnou na chodbu. Rozloučil se se setrama a lékařem a vyšli jsme před nemocnici. Zde na nás už čekala Janie, která nás odveze. Justina totiž rohodně řídit nenecháme. "Dneska odjíždějí na líbánky. Zůstaneš u mě?" Podívala jsem se na něj. On jen přikývl a vedl mě k autu. Spolu jsme se posadili do auta. Justin celou dobu držel mojí ruku a hladil mě po ní palce. Mnou pořád projížděla elektrická energie. Podívala jsem se na něj a on se zatvářil hrozně nevinně a sklopil svůj pohled ke svému rozkroku. Podívala jsem se také a málem dostala záchvat smíchu. Viděla jsem moc dobře tu jeho bouli v kalhotech. 

Dorazili jsme domů, Janie už byla na cestě zase za Jacobem aby mohli odjet na Maledivy na líbánky. Justin se hned zmocnil mých rtů. Položil mě na postel. Věděla jsem, že nemá úplně sílu aby to zvládl sám. Proto jsem nás přetočila a byla nahoře já. Nechám ho jen ležel a vedení dneska převezmu já. Stáhla jsem z něj oblečení stejně jako ze sebe. Podívala jsem se na jeho rozkrok a vzala ho do ruku. "Prosím už to udělej nebo bouchnu." Zavil když jsem po něm přejela rukou. Ušklíbla jsem se a ještě chvíli ho trápila. Věděla jsem, že nebude schopnej nic udělat. Zaklonil hlavu a vzdychl. Mezi tím já se pomalu začala také svlékat. Poslední kus, který nás dělil byli moje kalhotky. "Sakra Katie." Zavrčel když jsem ho pustila. Začal rukou šmátrat aby mi kalhotky stáhl sám. Já ale uskočila a stáhla si je sama. Lehla jsem si znovu nad něj a políbila ho na hruď. "Katie mučíš mě." Zavil znovu a už ho popadl do ruky sám. Byl nedočkavý stejně jako já. Jen mě bavilo si s ním trošku pohrát. Políbila jsem ho na rty. Vzala jsem jeho penis do ruky a nasměrovala ho ke svému vchodu. Pomalu jsem na něj nasedala a on už mi vyšel vstříc a přirazil boky ke mě.

---

"Katie sakra vezmi si ten telefon." Zavrčel ospalý Justin když můj telefon pořád vyzváněl. Zavrčela jsem taky a natáhla se pro něj. 

"Jonesová prosím?" Promluvila jsem a zvedla se z postele. "Jsi nádherná." Ozvalo se za mnou a já se usmála.

"Slečno Jonesová, tady doktor Lanter. Máme tady výskedky vyšetření a jste vhodná dárkyně." Mě se rozzářily oči.

"Opravdu? A co teď?" Usmála jsem se na Justina. 

---

Tak další díl. Katie je vhodná dárkyně. Super. Snad se teda už nic nestane že? No názor? Doufám že se líbí

We are back baby :)

Love you

-Lucy