She is different

Chapter 37

Došla jsem k němu a objala ho. "Nechci se s tebou hádat Justine." Zašeptala jsem a nechala slzy vytéct ven. "Já taky ne. Jsi moje kamarádka a já tě mám rád." Usmála jsem se. Já tebe taky Justine, já tebe taky. Ani netušíš jak moc. "Claire by se s tebou chtěla přátelit." Řekl mi a já si všimla jeho ségry, která stála kousek za ním. Odtáhla jsem se od něj. Došla jsem ke Claire. "Ahoj." Pozdravila jsem ji a ona se na mě stydlivě usmála. Dnes je ti jiné. Když jsem byla u nich tak mě hned objala a já se bála, ale teď je úplně v pohodě až na to, že se stydí. "Neboj dneska tě nebudu objímat jako minule. Vím, že ti to vadilo." Poděkovala jsem ji pohledem. "Chtěla bych tě mít jako kamarádku. Víš Justin je jedinej kdo mi zbyl, jelikož když táta umřel tak už nemám ani jednoho rodiče." Překvapeně jsem se podívala na Justina. Ten mi rty naznačil, že její matka umřela. Takže ona není jeho práva sestra? Měla jinou mámu? Hned jsem ji objala.
"Úplně ti rozumím Claire. Já a Janie taky nemáme ani jednoho rodiče. Jenže ty jsi měla super tátu, kterého jsi poznala. Náš otec je ve vězení a matka vůbec nevím. Ale máš Justina a ten se o tebe postará tak jako o mě moje sestra." Usmála jsem se na ní a setřela jí slzy.
"Budu s stěhovat." Řekla jsem Justinovi, který měl najednou vyděšený obličej. "Neboj. Jenom se konečně dostanu z tohodle ústavu až Janie bude dvacetjedna." Řekla jsem a Janie se na mě usmála. "Janie si pořídila byt asi dvacet minut odsud. Je nádhernej. Dokonce mi vybavila i pokoj. Je to úplně super." Usmála jsem se a jeho výraz taky povolil. Bál se, že bych odjela? Nechce abych byla pryč? Chce mě tady? Pokud ano tak bych s ním mohla být šťastná. Třeba mě začne mít rád, jako já jeho. Ano mám ho ráda. Myslela jsem si, že mám ráda Mattama, ale nemám. Matt pro mě neznamená nic. Justin všechno. Musím to ale tajit. Nemůžu mu to říct. A navíc vím už na sto procent, že Matt se jen vsadil. Prozradilo ho jeho chování. Když jsem ten den u vody ho poprosila o opakování, řekl sice, že ne, ale v očích jsem mu viděla, že je radostí bez sebe, že mu lezu do postele. Je to hajzl, jenže jsem si to uvědomila až moc pozdě. První pusu jsem měla dostat od Justin a ne od Matta. Justin mi měl všechn ukázat, ne Matt. Je ti prostě moje chyba. Kdybych nebyla blbá a věřila Justinovi nemuselo se to stát. Ale zase si říkám, že je dobře, že jsem mu ze začátku nevěřila. Teď alespoň vím, že mu můžu věřit na sto procent. "Doufám, že nás někdy pozveš." Mrkl na mě Justin a já se začervenala, ale přikývla jsem. Určitě ho někdy pozvu. Nemůžu ho nepozvat.

Takže tím že mám dnes narozeniny tak jsem se rozhodla pro vás napsat kapitolku. Sice jen krátká, ale o víkendu bude snad delší

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucu