She is different

Chapter 20

Hned jak mě zahlédla tak odvrátila pohled. Rychle jsem se zvedl a došel k ní. Otočil jsem si její obličej k sobě a přejel ji palce po roztrženém rtu. Ona sykla bolestí a chtěla uhnout, ale nedovolil jsem jí to. Celý její obličej byl jako jedna velká modřina. Pravý ret roztržený, modřina na levé tváři, monokl pod okem a obočí, na kterém jsem viděl pár stehů. Co se jí sakra stalo? Někdo ji musel ublížit, protože tohle si člověk neudělá sám. Vypadala příšerně, ale stále měla ty krásné modré oči, ve kterých ale nebylo nic. Byli prázdné. Bála se dát najevo jakoukoliv emoci. Bála se. Bála se i mě? Doufám, že ne.
"Co se ti stalo?" Zeptal jsem se ji a doufal, že mi odpoví. Ona tam, ale jen tak stála a koukala na mě. Vypadala jako by mě ani neznala. Neusmála se, nepodívala se mi do očí, vůbec to nebyla ta Katie, kterou jsem znal. Tahle holka byla úplně jiná. Byla vyděšená. Bála se znovu jít ven. Bála se aby neskončila hůř.
"Spadla jsem." Odpověděla mi. Ne ona nemohla spadnout. Takhle ji musel někdo zřídit. Tohle se člověku nestane když spadne. To prostě není možné. Nevěří mi? Já si myslel, že ano.
"Ne nespadla. Řekni mi pravdu." Ona ale jen zakroutila hlavou a odešla.
"Katie!" Zavolal jsem na ní a doběhl jí. Ona se mi chtěla vysmeknout, ale držel jsem ji pevně.
"Já ti nemám co říct Justine." Zašeptala když jsem ji objal.
"Musel to udělat někdo. Tohle není důsledek pádu." Řekl jsem a stále ji objímal.
"Řekni mi kdo ti to udělal. Prosím." Po chvíli jsem ucítil jak se triko pomalu vlhne. Brečela.
"Shh, to bude dobré Kej." Zašeptal jsem jí do ucha. Ona kolem mě konečně obmotala ruce.
"Já chci pryč Justine. Prosím dostaň mě odsud." Zašeptala ubrečeným hlasem.
"Kéž bych mohl." Řekl jsem, ale bohužel s tím nic udělat nemůžu. Můžu ji akorát vzít na pár hodin ven, ale nic víc nedokážu. Prostě ne, ikdyž jí chci pomoct.

A pak mě něco napadlo. Mám u sebe v pokoji pohovku. Mohl bych spát na ní a ona jednou za čas na mojí posteli. Rodičům by to určitě nevadilo právě naopak byli by rádi. "Co kdyby jsi občas spala u mě." Ona se ode mě odtáhla a nechápavě se na mě koukla.
"Cože?" Zašeptala a rozhodně nechápala. "Mám u sebe v pokoji pohovku." Ona se usmála.
"Nechal by jsi mě přespat na pohovce?" Zeptala se s nadějí v očích.
"Ne." Úsměv ji povadl. "Nechal bych tě spát na posteli a já bych si lehl na pohovku." Ona se na mě podívala.
"Přece nebudeš kvůli mě spát na pohovce. To nejde Justine." Začala kroutit hlavou. "Ale jde. Jen s tím musíš souhlasit." Ona si povzdechla, ale přikývla. Usmál jsem se. "Bezva, tak já to jdu zařídit a ty si sbal věci." Ona se usmála a běžela do svého pokoje.

Možná jsem teď nezjistil, kdo jí to udělal, ale na to mám celý zbytek dne. A taky už se se mnou normálně baví. Možná už zapomněla na to o se mezi námi stalo a bude to teď zase v pohodě. Teda alespoň v to doufám. Došel jsem za vychovatelkou a domluvil se s ní, že Katie může dnes spát u mě. Teda všichni doma z toho zase budou mít druhý vánoce a budou to pořád řešit snad celej měsíc. No, ale to je jedno.
Když Katie konečně přišla donesl jsem jí tašku do auta a nechal ji nasednout. Vyjel jsem a asi po dvaceti minutách byl u nás doma. Katie vypadala hodně nervózně i když nechápu proč když už u mě byla. Zastavil jsem před domem a vystoupil. Ještě jsem vzal Katiinu tašku a šel s ní dovnitř. "A nebude do tvým rodičům vadit?" Zakroutil jsem hlavou a odemkl dveře. Katie se zastavila ve dveřích kuchyně kam jsem já hned vešel.
"Mami Katie u nás dnes bude spát tak příprav jeden talíř navíc prosím." Usmál jsem se na ní a ona přikývla. Oči se jí samozřejmě rozzářili. Ach bože to zase bude výslech u večeře či zítra. "Dobrý den paní Bieberová." Pozdravila Katie. "Ahoj Katie, klidně mi říkej Pattie prosím." Ona celá zrudla. "Ráda vás poznávám." Přijala mamčinu ruku.
"Doufám, že jíš pečené hovězí maso a zapečené brambory." Katie vykulila oči.
"To jsem nikdy nejedla." Zašeptala. Hned jsem ji odvedl a vzal ji k sobě do pokoje.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy