She is different

Chapter 1

Vstoupil jsem do své nové třídy a zraky všech co zde už seděli se otočili ke mě. Podal jsem profesorovi papíry, které mi dal ředitel. Profesor si je přečetl. Mezitím jsem se koukl na své nové spolužáky. Byla tu spousta kluků, kteří vypadli jako nagelovaní frajeři. Pak zde byli holky co vypadaly jako šprtky a holky co vypadaly jako Barbie. Jedna osoba ze třídy mě, ale zaujala nejvíce. Seděla úplně sama v zadní lavici a koukala z okna. Byla celá v černém. Dokonce i vlasy, které ji spadaly do půli zad byly černé jako nejčernější noc. Zatímco všichni na mě koukali ona ne. Vůbec nepostřehla že někdo vešel do třídy. "Děkuji můžete si sednou pane Bieber." Řekl učitel a poslal mě si sednout. Měl jsem na výběr mezi klukem co vypadal stylově hodně jako já a JÍ. Ten kluk už si sklízel věci z židle, ale já zamířil do zadní lavice k té dívce v černém. Sedl jsem se a všichni včetně jí se na mě otočili. Zaslechl jsem i pár zalapání po dechu, ale ignoroval jsem to. "Ahoj jsem Justin." Usmál jsem se a pozdravil. "A koho to zajímá?" Odsekla a otočila se zpět k oknu. Je milá. "A jak se jmenuješ ty?" Zeptal jsem se. "To není tvoje věc." Po tomhle jsem svoje úsilí vzdal. Ale ne nadobro. Prostě ji poznám. Skoro celou dobu jsem ji sledoval. Je krásná, ale snaží se to schovávat za všechnu tu černou barvu. Kdyby si nemalovala oči tak silně nevypadá tak děsivě. I když mě ani tak neděsí. Přijde mi prostě zajímavá.

"Můžeš na mě přestat čumět?!" Vyjekla přes celou třídu v půlce hodiny. "Katie Jonesová do ředitelny." Zařval učitel. Takže Katie. Musel jsem se usmát. Ona se naštvaně zvedla. "Za tohle zaplatíš." Zasyčela těsně před tím než opustila lavici. Až teď jsem si všimnul co mám na sobě. Černé triko s dlouhým rukávem, černé upnuté kalhoty a obrovské gotické boty. Koukal jsem se za ní dokud neopustila třídu.

O přestávce když jsem si dával učebnice do skříňky za mnou přišel kluk, který byl se mnou ve třídě. "Čau jsem Daniel." Přijal jsem jeho nastavenou ruku. "Justin." Řekl jsem jednoduše. "Hele pokud jde o Jonesovou raději se jí vyhýbej. Je divná. Všechny tady děsí." Řekl a ukázal na druhou stranu chodby kde stála u své skříňky. "Proč se tak chová?" Zeptal jsem se jelikož mě to opravdu zajímalo. "To nikdo neví. S nikým se nebaví a všechny od sebe odhání. A nesnáší svoje jméno. Nikdo jí nesmí říct Katie. Všichni jí říkají Kej, ale spíš je 'Ta divná'." Vysvětlil mi a já přikývl. Takže slečna nemá ráda své jméno? Každý má rád své jméno. Chci jí poznat.

Po škole když jsem procházel ke svému autu jsem si všiml Katie jak sedí na lavičce s pokrčenýma nohama a hlavou na kolenou. Zastavil jsem u ní. "Hej jsi v pohodě?" Zeptal jsem se a položil ji ruku na rameno. Ona sebou trhla a zpražila mě pohledem. "Nikdy znovu na mě nechmatej." Vyjela na mě a šla k autu, které zrovna přijelo. Bez jediného náznaku emocí nasedla a auto odjelo. Došel jsem ke svému autu a nasedl. Vydal jsem se směr domov s plánem, že zítra s ní prostě promluvím.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy