She is different

Chapter 14

Nechcete ani vědět co se mi stalo potom co mě vychovatelka našla u ní v kanceláři. Řeknu vám jen, se to nebylo moc příjemné. Víc toho ani vědět nepotřebujete. Víc bych vám toho asi ani neřekla. Mám ráda svoje soukromí a nerada se o svoje tajemství dělím. To že jsem Justinovi řekla, kde žiju byla malá část tajemství a víc se toho on ani nikdo jiný nedozví. Prostě se nehodlám nikomu svěřovat. S NIČÍM! Doufám že si rozumíme.

Zrovna jsem dočitala kapitolu knihy když jsem na chodbě uslyšela hlas mé spolubydlící. Do háje, do háje do háje. Dveře se rozletěly a já se stáhla co nejvíc dozadu na posteli aby jsem dostala co nejmenší ránu. Což jí samozřejmě nezabránilo a dostala jsem takovou jako vždy. "Prosím nech mě." Zavzlykala jsem a skrčila se aby vynechala můj obličej. "Jsi jen obyčejná děvka." Vlezla si nemilosrdně na mojí postel a kopla do mě. "Co jsem ti kdy udělala?" Zeptala jsem se. "Zničila jsi mi život." Zakroutila jsem hlavou. Jak jsem jí mohla zničit život? Přišla jsem sem v pěti a jsem s nì na pokoji teprve od dvanácti. Nechápu co má pořád za problém. "Těším se až odsud vypadneš." Prskla jsem na ní, rychle se zvedla a vyběhla z pokoje. Běžela jsem do společenské místnosti. To jí, ale neodradilo a běžela za mnou. "Tohle ti nedaruju ty malá mrcho. Budeš trpět jako nikdy!" Zavolala. Otočila jsem se za ní abych viděla jak je daleko. Byla kousek za mnou. Otočila jsem se zpět a narazila do něčí hrudi. "Udělám ti ze života ještě větší peklo než jsi měla teď." Zavolala, ale to už se ruce dotyčného, do kterého jsem narazila obmotali kolem mě. Vyjekla jsem a chtěla se odtáhnout. Když mi ale zašeptal do ucha uklidňující větu zůstala jsem u něj. Justin. Úlevou jsem vydechla. "Myslíš si že tě nějakej čurák zachrání?" Zasmála se. "Prosím nepouštěj mě." Zašeptala jsem. "Neboj." Pevněji mě stiskl. "Nech ji být." Řekl Justin klidným hlasem a rozešel se se mnou pryč.

Posadila jsem se na pohovku a podívala se na něj. On vzal ze stolu nějakou krabičku. Po chvíli jsem ucítila smrad dezinfekce. Na mám čele se objevil tapmónek s onou desinfekcí. Ptáte se co se stalo? Při utíkají před mojí magorskou spolubydlící jsem narazila do zdi a asi si trošku rozrazila hlavu. Sykla jsem když to zaštípalo. "Jak dlouho se tohle děje?" Zeptal se když mi čelo přelepoval náplastí. "Tohle bylo poprvé." Zalhala jsem mu. Věděla jsem, že mi nevěří. "Fajn. Někdy mi to třeba řekneš." Pohladil mě po tváři. "Co tady vlastně děláš?" Přitáhla jsem si kolena k sobě. "Přišel jsem tě zachránit před nudou, ale jak vidím tak jsem tě zachránil doopravdy." Přikývla jsem. "Děkuju." Zašeptala jsem a hned na to se rozbrečela. On si hned sedl ke mě a objal mě. "Neplač." Zakroutila jsem hlavou. Nechci, ale je to všechno tak složité pro mě. On jedinej se se mnou baví a skoro pořád mě musí zachraňovat nebo vidět brečet. Jsem hrozná kamarádka.

"Nechápu to." Zašeptal asi po hodině sledování filmu. Ano už jsem přestala brečet a koukame na film v Justinově notebooku, který sem přinesl. Strašně dlouho jsme se hádali co si pustíme. Já jsem chtěla Me Before You a Justin S láskou Rossie. Hrozně mě překvapilo, že zrovna on je na romantiku když je to kluk. Naštěstí jsem hádku vyhrála já a pustili jsem si Me before You. Je to hrozně krásný filmni když jsem u něj pokaždé brečela. "Co nechápeš?" Zeptala jsem se. Justin stopnul film a vyndal si sluchátko z ucha. Já jsem udělala to sama a ještě odložila notebook na stolek. Otočila jsem se čelem k němu abych na něj viděla. "Všichni ve škole ti říkají "ta divná" Proč?" Pokrčila jsem rameny. Vím moc dobře proč mi tak říkají. Nosím jen černou, vlasy si bavím na černo a nosím dokonce i černé čočky. Známky mám, ale výborné teda až na matiku. Nikdo mě nechápe a abych se přiznala tak poslední dobou ani já nechápu sama sebe. Čočky jsem přestala nosit, vlasy už si tak moc nekontroluji a Justina od sebe neodháním. Změnila jsem se. On mě změnil. Já akorát doufám, že je ta změna k lepšímu.

"Tohle už prosím neřeš Justine." Usmála jsem se na něj.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy