Přišla zpět do mého pokoje. Zvedla ke mě pohled. Já v jejích očích, ale neviděl šílenost, ale bolest. Každý by si asi myslel, že se zbláznila, ale já vím jakou bolest za sebou má. Ona ke mě zase přišla a objela mě. "Omlouvám se Justine. Jsem hrozná vím, ale ono to tolik bolí." Zavzkykala a zase se odtáhla. Usmál jsem se na ní a pohladil ji po tváři.
"To je v pohodě Kej. Zažila jsi si toho hodně a já to chápu. Zvládáš tolik bolesti a já tě za to moc obdivuju." Ona se konečně usmála taky. "Takhle ti to sluší víc." Zakroutila hlavou a šla ke dveřím. "Daš mi něco k snídani?" Zeptala se a já se jen zasmál a vydal se za ní. Sešli jsme do kuchyně kde už nikdo nebyl. Vytáhl jsem tedy z lednice šunku, sýr a máslo a ze spíže chleba. Narval jsem ho do toustovače. Nedivte se, dělám to poprvé. Vždy mi dělá snídani mamka. Jo jsem trochu jak mamin mazánek ale co jako? Prostě když žiju u ní tak si nebudu vařit sám ne? Jo přesně to si myslím i já. Zeptal jsem se Katie s čím ty tousty chce a když řekla že se sýrem a máslem tak jsem šunku uklidil. Ani já si ka tousty nedávám šunku. Normálně jí jim, ale na toustech ji vyloženě nenávidim. Udělal jsem nejdříve tousty Kej a pak sobě. Když jsem měl snídani hotovou i já tak jsem se sedl naproti ní.
"Musíme vymyslet jak se dostaneme do tvojí složky." Ona se na mě podívala překvapeně. "Co mám na tváři máslo?" Zažertoval jsem.
"Nemyslele jsem, že by jsi mi opravdu pomohl se mi do té složky dostat." Jen pokrčila rameny. "Katie jsi moje kamarádka a já ti pomůžu ať už to bude s čímkoliv takže pokud chceš zjistit celou pravdu o své rodině tak ti pomůžu ať už mě to bude stát cokoliv." Ona hned položila svůj toast, zvedla se od stolu a objala mě.
"Děkuju moc Justine. Hodně to pro mě znamená." Pohladil jsem ji po zádech. "Pro tebe cokoliv Kej." Usmál jsem se a objetí ji vrátil.
"Takže máš nějakej plán?" Zeptal jsem se po snídani když už jsme měli vše uklizené a umyté včetně nás dvou. "V deset a ve dvě ráno se mění hlídka. Trvá to asi jen patnáct minut, ale dá se to stihnout. Já to minule skoro stihla jelikož jsem v tu dobu nevěděla kde přesně se má složka nachází. Teď to vím a nebudu se hledáním zbytečně zabývat." Vysvětlila mi.
"Co když nás chytnou?" To je otázka, která mě trápí celou tu dobu co jsem se rozhodl jí pomoct. "Slib mi, že když se bude něco dít tak utečeš oknem. Nechci aby si za to platil kdyby nás chytili." Já ale zakroutil hlavou.
"Ale co ty? Tebe potrestaj." Ona přikývla, ale nic jiného neřekla. "Co ti udělaj?" Ona si povzdechla.
"Zakážou mi vycházky, nebudu moct do společenské místnosti po nějaké hodině, možná mě dokonce zavřou na samotku, ale to nic není Justine." Řekla, ale věděl jsem, že lže. Neřešil jsem to jelikož jsem už teď věděl, že kdyby tam někdo přišel, že jí v tom nenechám, ale budiž když jí to uklidní.
"Dobře slibuju." Řekl jsem s překříženýma prstama za zády.
"Děkuji." Usmál se a začala mi vysvětlovat další části plánu. Nechtělo se mi souhlasit. Zdálo se mi to moc nebezpečné a pak jsem si představil sám sebe v její situaci a došel k závěru, že bych udělal to samé. Proto jsem souhlasil. Uděláme to už dnes.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Lucy
ČTEŠ
She is different
Fanfiction"Byla jiná než ostatní a to mě na ní zaujalo." #6 ve FF ( 10. 2. 2017 ) #2 v sadness (25. 6. 2018) #1 v sadness (1.7.2018)
