With You Again

▷1◁

Před třemi lety :

Bylo nám čtrnáct.
Mě i Justinovi.
Užívali jsme si života, byli jsme mladí a nejlepší kamarádi navždy.
Teda alespoň jsem si to myslela.

Chtěli jsme si jen udělat z někoho srandu. Justinovo táta měl doma pistoli. Když je vám čtrnáct, jste mladí a hloupí a nenapadne vás nic jiného, než to někomu ze srandy namířit na hlavu. Měla to být jenom prdel! Ani jeden z nás nevěděl, že je nabitá.

Vzali jsme si na hlavu černé kukly a Juss i rukavice na ruce, kvůli otiskům. Vlítli jsme do trafiky někdy v sedm hodin. Takže už pomalu zavírali a měli skoro stažené rolety. Měli jsme jsme jí už vyhlídnutou a věděli jsme, že tam nemají kamery nebo jiné bezpečnostní zařízení. Justin na prodavače mířil tou pistolí a on byl posraný až za ušima.

Řekli jsme mu, ať nám dá peníze. Poslechl na slovo.
Dala jsem je do tašky a už chtěla odejít. Nenecháme si ty peníze. Odhodíme je před krámem. Krást to ne... Tak zvrhlý jsme nebyli. Oba dva jsme si sundali kukly, protože už jsme byli připraveni k odchodu, aby to nevypadalo divně. Ale Justin si to nejspíš rozmyslel.

Přišel k němu a přiložil mu pistoli ke spánku. Už jsem byla trochu nervózní. Odjistil ji.

"Jussi dobrý... Stačí, jdeme! ", naléhala jsem na něj.

Jenom se zasmál.

"Rose... Neboj se. ", sebejistě se na mě podíval.

Jmemuju se Rosegoldová, jen on mi říká Rose. I když mé první jméno je jiné.

Uvěřila jsem mu.
Uvěřila jsem, že má všechno pod kontrolou. Že se nemůže nic stát.
Koukali jsme si do očí.
Já jemu a on mě.
Měla jsem v něm takovou důvěru. Věřila jsem v něj víc, než v cokoliv jiného.

Justin pořád mířil odjištěnou pistolí na prodavače.
Ten z ničeho nic začal křičet.
Justin se lekl a šla slyšet jen obrovská rána.
Na chvíli se mi zastavilo srdce.
Dech se mi zatajil a já vyděšeně zírala na Justina. Obličej a ruku měl celou od krve. Všude byl postřikaný tou rudou tekutinou.
Prodavačovo tělo se sesunulo na zem. Rukama jsem si zakryla pusu, abych nevykřikla.

Justinovi se rozklepaly ruce a pistole mu vyklouzla z ruky. Ta s rachotem dopadla na dřevěnou podlahu.
Podíval se na mě.
V jeho očích byl strach, bezmoc, lítost, ale hlavně vyděšení.
Oba jsme byli v transu.

Justin jakoby se z něho probral rychle sebral rukavicemi pistoli a přiběhl ke mě.
Polkl.
Koukl se mi do očí a já si všimla, jak mu vytekla slza. Trhalo mi srdce vidět ho takhle. Ale jeho výraz se náhle změnil na tvrdý a nelítostný. Tenhle obličej mi vyrazil dech.
Pistoli mi vrazil do ruky a utekl.

Vyděšeně jsem tam stála naprosto zmatená, co se teď bude dít. Zírala jsem na prodavače. Oči měl otevřené a zděšeně koukal před sebe. Kolem jeho hlavy se rozprostírala kaluž rudé tekutiny.
Srdce mi bylo jako o závod, ale přesto jsem měla pocit, že se mi každou chvíli zastaví. Podívala jsem se na svoje třesoucí se ruce. Svírala jsem v nich pistoli. Vylekaně jsem ji odhodila. Dlaně jsem od ní měla umazané krví. Roztřepali se mi kolena.

Otočila jsem se, vzala tašku s penězi a začala utíkat.
Běžela jsem co nejrychleji a co nejdál. Cestou jsem si jednou rukou zakryla ústa, abych ztišila svoje vzlyky.

Za chvíli jsem doklopýtala až domů.
Otevřela jsem dveře a za nimi stála má rozčílená matka.

"Kde jsi byla? ", vyštěkla.

Nebyla jsem schopna slova.
Utekla jsem po schodech do svého pokoje.
Okamžitě jsem si vlezla do koupelny, která je propojená s mým pokojem.

Vyslékla jsem se a vklouzla do sprchového koutu. Pustila jsem si ledovou vodu.
Trochu mě probrala s toho šoku,
čehož jsem později litovala.
Uvědomila jsem si, co se to doopravdy stalo.
Panebože, my jsme zabili člověka!

Opřela jsem se o studené kachličky.
Chtěla jsem ze sebe smýt všechnu tu tíhu toho činy, který jsme spáchali.
Nepomáhalo to. Stále jsem se cítila taková... Nečistá. Byla jsem znechucena sama sebou.

Vylezla jsem a zhasla světla. Rychle jsem přiběhla ke své postele a lehla
si do ní. Schovala jsem se pod peřinu a tam se schoulila do klubíčka.
Byla jsem neuvěřitelně unavená a vytížená, ale bála jsem se usnout.
Bála jsem se, že se mi bude zdát o dnešku. Že znovu uvidím to tělo. Tu krev na mých rukách.
Justinovo tvrdý a děsivý výraz.

Celou noc jsem přemýšlela.
O čem?
Co teď bude dál.
Jestli se na to přijde.
Co Justin?
Proč mi dal tu pistoli...
Chtěl to snad hodit na mě?
Nevěděla jsem nic.
Jediné, co jsem věděla bylo, to, že už se nikdy nezbavím toho pocitu.
Pocitu, že mám na svědomí smrt. Že duše toho člověka mě bude pronásledovat.

Nevím proč jsem to házela na sebe, když ho vlastně zabil Justin.
Ale... Ten výraz, jak se tam na mě podíval. Jakoby mi říkal...
Je to tvoje chyba.
Neusnula jsem. I kdybych chtěla, nešlo to.

Ráno jsem se ještě před školou, chystala za Justinem.
Bydlí přes plot. Máme v druhém patře od pokoje okna naproti sobě, takže tam stačilo natáhnout dřevěný žebřík a už jsme k sobě mohli chodit jak je libo.
Chtěla jsem toho využít i dneska, ale když jsem tam přišla...
Žebřík tam nebyl a okno zavřené a zatažené závěsy.
Justin ho musel stáhnout.
Co se děje?
Myslela jsem, že se podržíme.
Že tuhle situaci spolu zvládneme.

Vydala jsem se tedy dolů a že půjdu normálně dveřma. Už jsem chytala za kliku, když v tom někdo zaťukal.
Otevřela jsem a tam stála policie.
Dva můži v policejní uniformě.
Vyděšeně jsem na ně civěla.

"Ty jsi Loren? ", zeptal se jeden klidně  a vlídně.

Trhaně jsem přikývla.

"Kde je tvoje maminka? Paní Rosegoldová? ", pokračoval ve vyptávání.

Bez váhání jsem se pokusila utéct, ale zastavili mě a dotáhli zpátky do domu.

"Dobrý den!
Ježíši co se stalo? ", přišla moje vystrašená a zmatená matka.

"Na vražedné zbrani včera zabitého prodavače se našli otisky prstů vaší dcery. ", vybalil to na rovinu.

Moje matka chvíli jen zírala a hledala na nich sebemenší náznak po srandě. Nenašla. Přikryla si rukou pusu.

"Panebože!", zděsila se.

"Ale to ne... Má dcera by to neudělala. ", zavrtěla a všichni se na mě otočili.

"Proč teda utíkala? ", namítmul zase.

Všichni čekali na to,co řeknu. Já se namísto toho, rozbrečela a to oni brali jako dostatečnou odpověď.

Vzali mě a strčili do jejich auta.

"Jsi nezletilá, takže půjdeš jen do polepšovny. Jo děvče... Pěkně jsi si zkazila život", poplácal mě po zádech jeden a vyjeli jsme.

Zdarec lidičky, 😀
Takže tady nová FFJB. 💞
Užijte si čtení. 📑
A určitě se podívejte na další moje story:📈
Because He Isn't Normal. 💘
Because He Isn't Normal 2. 💘