With You Again

▷34◁

Uběhlo pár týdnů od toho, co jsme se sešly s Caitlinn a já viděla ten záznam. Dost mě to sebralo. Jenomže mě Linn podržela a donutila mě uvěřit tomu, že my jsme ty, co se smějou naposled.

Začaly jsme sbírat různé důkazy. Byly jsme do toho obě zapálené. Teda... Linn byla ponořená do práce, já byla plna vzteku a poháněla mě jen a jen zlost. Já jsem nakreslila asi milion obrázku, z toho činu. Nebyl to pro mě problém. Pomalu každou noc, se mi o tom zdálo, takže jsem to měla v paměti, jakoby se to stalo včera.
Jedině... Stále se vracely vzpomínky. Ale musela jsem se držet. Musela jsem to překousnout a jediné, co my v tom pomáhalo, byla vidina Justina za mřížemi.

Dneska jsme si daly všechny důkazy na hromadu. Máme tam:
Ty moje obrázky, záznam, spis, oblečení, které jsem v ten den měla a ten batoh, samozřejmě bez peněz. Video a fotky Justina s nožem, které vyfotila Linn, když mě ohrožoval. V ten den, co se mě Justin poprvé zeptal na Loren v parku na lavičce. Máme i ten nůž, protože ho tam odhodil. A ještě nějaké papíry okolo mého odsouzení, které mi dali, když jsem odcházela. Asi na památku nebo co...

Když o tom tak přemýšlím, máme toho dost na to, aby ho oni zabásli. Ale něco nám zbývá. Nesmím ohrozit samu sebe.

"Linn? ", otočím na ní hlavu.

Jsme u ní doma, protože u nás by byl Caleb a... No nechci ho do toho zatahovat. Linn je doma sama. Caitiny rodiče zemřeli při autonehodě. Zůstala jí jen sestra, která s ní má "rádoby " bydlet, než jí bude osmnáct. Ale ona stejně bydlí jinde se svým přítelem. Asi to oběma vyhovuje.

"Hm?", zamručela, ale dál se věnovala prohlížením důkazů.

"Neříkala jsi, že tvá sestra vystudovala práva?", něco mě napadlo.

"Em... Cože?", zavrtěla hlavou a otočila svou pozornost ke mě.

"Tvá sestra. Jestli Erin nestudovala práva.", zopakovala jsem.

"No... Jo. Ale nedodělala je, nezvládla závěrečné zkoušky.", informovala mě Linn, pokračujíc rameny.

"Proč? ", doplnila se se zájmem Linn a nechápavě se na mě podívala.

"No... Chceme Justina udat. Ale nesmíme zapomenout, že já jsem byla taky spolupachatel."

"Ale Rose-...
Ehm, sorry Loren, stále si nemůžu zvyknout.", uchechtla se, ale když viděla můj vážný výraz, ten její taky zkameněl.

Odkašlala si a narovnala své shrbené záda.

"Ty už jsi si to přece odseděla. Oni tě tam nesmí dát znovu!", zavrtěla sebejistě hlavou.

"Právě, že já jsem si to odseděla za vraždu. Ne za to, že jsem byla spolupachatel. Kde máme tu jistotu, že mě pak Justinovo právníci, taky nebudou chtít dát za každou cenu za mříže a možná, že touhle cestou by se jim to mohlo povést. Už bych to nezvládla, ani psychicky, ani fyzicky, už tam nechci znovu.", rozhodila jsem rukama.

"Neboj Ro-...", zasekla se a protočila očima nad svou chybou, kterou dělá stále dokola.

"Lor.", opravila se a omluvně se na mě podívala.

Usmála jsem se na důkaz, že je to v pohodě.

"Zavolám Erin.", uklidnila mě jistým pohledem, ale já věděla, že je z toho nervózní.

Se svojí sestrou nemuvila něco přes rok. Od té doby, co umřeli jejich rodiče. Nevím, proč spolu nemluví. Párkrát se mi jen tak zmínila, že její sestra říká, že je to její chyba. To že umřeli. Na jejím pohledu jsem poznala, že tomu taky tak trochu už věří. Jen jsem jí uklidnila těmi klišé jako "To určitě ne." nebo "Ne, to není pravda."
Ale samozřejmě nemůžu vědět, jak to bylo doopravdy a i když nechci věřit, že by to udělala Linn schválně... Jak říkám, nevím, jak to doopravdy bylo.
Snad jednou mi to řekne.

"Uhm, Lor?", vyrušila mě z myšlenek Linn.

Obrátila jsem k ní pohled, na znamení, že poslouchám.

"Jsi v pohodě?", povytáhla obočí.

"Co? Eh... JoJo.", vykoktala jsem ze sebe a mírně se usmála.

"Zítra sem přijede Erin.", usmála se taky.

Zmateně jsem se na ní podívala. Byla jsem překvapená, že to s ní vyřídila tak brzo. Připravovala jsem se, že ji budu muset přemlouvat, aby jí zavolala. Myslela jsem, že jí moc nemá ráda, ale ona vypadá, že je z toho šťastná.

"Těšíš se?", zvedla jsem pobaveně obočí.

"No... ", naklonila hlavu.

"Strašně! Sakra, neviděla jsem ji přes rok! Přes rok jsem ji neslyšela a nesměla se jí dotknout! Vždyť je to moje sestra! ", rozhazovala rukama.

Zasmála jsem se. Byla jsem ráda, že je šťastná. Ať si užije radost, než si vzpomene na to, že jí její sestra dává za vinu smrt jejích rodičů. Vím, že je to asi zlý, neříct jí to, ale já jí to nechci zkazit. Možná, že už jí to Erin ani nevyčítá a zapomněla na to. Ráda bych věděla, co se tehdy vážně stalo. Ale nechci jí nutit, vzpomínat na něco, co bolí. Znám to...

"Přespíš tu? ", nadšeně na mě koukla.

Posledních pár týdnů, jsem u ní jako doma takže...

"Proč ne?", dokončila jsem svou myšlenku nahlas.

DŮLEŽITÉ! 👇👇

Zdárek, párek lidičky! 🙌
Asi si říkáte... 😞Bože, co zas napíše za kravinu?!😣 Tak to vás nejspíš překvapím...😈

Taky tak milujete šmouly ve filmu?! 😀😃Já je zbožňuju! 😍

Ne, ale teď vážně.😐 Nechci, aby to vypadalo jako nějaké žebrání, ale...😔 Fakt se mi strašně líbili ty komentáře, který jste mi psali, ať už to bylo jen pouhé "hezký", vždycky mě to popohnalo napsat další kapitolu.😙 A teď se mi zdá, že vaše nadšení z této knihy opadlo... 😔😳Takže se vůbec nebojte nebo tak, mi něco takového napsat a byla bych ráda i za kritiku! 🤓Alespoň mi pomůžete se zlepšit!💪 Takže úkol dne!😂:

Napište mi do komentářů věc, co se vám na téhle knížce líbí nejvíc a máte to na ní rádi. 👍
A věc, která se vám nelíbí, či co by se dalo zlepšit.👎 (Může to být víc věcí).🖖

Všechny si pečlivě přečtu a budu za každý moc ráda!😻 Děkuju! 😊

-Cukrouš 😂