With You Again

▷7◁

"Jak se jmenuješ?", uchechtl se nad mou snahou o urážku.

Nepoznal mě...

"Rose teda Loren-...", zavrtěla jsem hlavou.

Co šílíš? Uklidni se.

"Rose Lorenová.", oznámila jsem hrdě a zaznamenala, jal si lidé začali šeptat.

Zamračil se a já slyšela, jak skřípl zaubama. Jeho náhle naštvané funění se ozývalo přes celou halu.

"Neměla by sis vyskakovat.", prskl.

Jeho ostrý hlas, se mi zapíchl do srdce jako střep ledu.
Ty jeho oči se do mě zabodávaly, cítila jsem je na každém milimetru mého těla, temnější než nejhlubší kout pekla.
Uvěznil mě ve svém pohledu a já si připadala jako chytnutá do klece, bez jakékoli možnosti uniknout, bránit se.
Všechno co jsem mohla bylo jen stát a nechat se zničit.
Úplně rozdrtit.
Jakoby věděl každou mou hrozivou noční můru.
Jakoby poznal poznal každý strach, co mě jen na chvilku zachvátil.
Jakoby měl tu moc, dostat se mi pod kůži, všechny mé děsy splést do jednoho a předložit mi je v jednom jeho mučivém pohledu.
Propaloval mě těma svýma žhnoucíma očima, v tu chvíli jsem uvěřila, že ďábel opravdu existuje a ne jen v hrůzostrašných příbězích, kde mu lidé prodávají svou duši.
On naprosto klidně stál přede mnou, on sílu nepotřeboval.
V ten moment, kdy jsem na sobě cítila váhu jeho pozornosti, v ten moment jsem byla odzbrojena.
Byl strašný pocit cítit, jakobych se odzbrojila sama, dobrovolně.
Hypnotizovaná, bezbranná a naprosto odhalená, úplně bezmocná s tím něco udělat.
Až dokud mě on sám ze svého zajetí nepropustil.
V tu vteřinu se mi do plic vrátil vzduch, do pusy sliny a mé orgány začaly znovu normálně fungovat.

Nedokázala jsem se z toho náhlého setkání vzpamatovat.
On už se dávno spakoval a bezeslova odešel.
Nechal mě tam. Jako tenkrát...
Nejdřív jsem měla pocit, že se to opakovalo. Ta událost před třemi lety. Ta, která mi zničila život. Ale pak jsem si uvědomila, že to je něco úplně jiného.
Tenkrát mi zlomil srdce, zničil mě.
Teď se chystám zničit já jeho.
Ale už si tím nejsem tak jistá...
Opravdu mi to za to stojí?
...
Počkat!
Co to tady kurva melu?!
Do prdele!
Poslal mě do polepšovny, dal to za vinu mně a nakonec mi ještě čornul prachy!
Sakra, Loren ty ho nenávidíš!

Cítila jsem se trochu jako ta barbie, která skočila na špek jeho kráse a podlomili se jí z něho kolena.
To ne!
Je to debil!
Teď jsem brutálně naštvaná.

"Wow, wow, wow, číčo!
To bylo úžasné! ", zaradoval se Chris.

Usmála jsem se, ale falešněji než když Číňan dává slevu.

Už jsem chtěla odejít a v chatě si pořádně připomenout, co ten hajzl udělal, ale Chris mě doběhl a zastavil mne.

"Ptala jsi se, kdo mi to řekl.
To on.
Justin.
To on všude řekl, co Loren udělala.
On jí chtěl zastavit, ale dopadlo to tak, že mu vtiskla zbraň do ruky a utekla. Nechala ho tam s tou mrtvolou, chtěla to hodit na něj.
On jí miloval a tohle mu zlomilo srdce. ", vyprávěl mi, jakoby to prožíval on sám.

Chvíli jsem jen tak koukala a cítila, jak mi do očí vybíhají slzy. Rychle jsem se otočila a s tichým pláčem utekla. Ne... Vlastně... Já jsem nebrečela. Jen mi vytékaly slané kapky z očí. Moje srdce bilo žalem, ale necítilo touhu po pláči. Už jsem neuměla plakat. Má duše byla černější, než jsem si myslela.

Vyběhla jsem až před halu a překvapilo mne, jak jsou ulice města najednou zaplněné.

Z ničeho nic se moje tělo naplnilo neuvěřitelným vztekem.

"Ne!", zavrčela jsem.

To není možné! Lhář! Jsem naštvanejší než kdy předtím! Já -...
Přísahám, že ho vykastruju!
Argh! Ne-ná-vi-dím!
Chci to rozhlásit všude, do každýho bytu, každého domu, do celého vesmíru!
Poslouchejte mě všichni!
Justin Bieber je největší lhář, kterého jsem kdy já Loren Beatris Rosegoldová potkala!
Jednoduše pro malé mozky... Justin Bieber je čurák!

Všichni na mě koukali jako na idiota.
Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem ty věty, které mi křičeli v hlavě, neřekla doopravdy. Ne, určitě ne. Jenom jsem prostě divná, proto na mě tak koukají.

Šla jsem dál a dál a připadalo mi, jakoby se za mnou každý otáčel. Jakoby věděl, co jsem zač. Najednou mě přepadl strach. Nevím z čeho, nevím proč  ale musela jsem pryč.