▷29◁

289 44 6
                                    

Z Justinova pohledu :

"Justine Drew Biebere!", zařvala moje matka ze své ložnice.

Policie by díky ní dost ušetřila. Mohla by s nimi jezdit v autech, místo sirény. Dobrá myšlenka.

I když jsem byl kurva unavený, z postele jsem vylítl jako když někoho píchnete kružítkem do zadku. Ehm... Zkušenosti.

To je zlý, to je sakra zlý! Matka mi řekla celým jménem a k tomu křičela. Je naštvaná. A to hodně! Co z toho vyplývá? Že jsem kurva mrtvej! Nevím, co jsem udělal, ale nejsem žádnej Archanděl Uriel, takže na mě toho může mít spoustu. Navíc zřejmě přijela v noci z dlouhé a únavné pracovní cestu a ještě k tomu, co když ma krámy?! Kdyby je měla, tak už mám asi v hlavě kudlu, což je teda dobré znamení.

Co ale není dobré znamení, že jsem slyšel z chodby dupot. Cukl jsem sebou. Po chvíli se rozlítly dveře a v nich stál nasraný Voldemort v celé své kráse. Kdyby někdo nevěděl, myslím tím svou matku. Zrychleně oddechovala a čelisti měla pevně stisknuté k sobě. Takže její nosní dírky byly tak velké, že bych do každé nacpal minimálně deset tužek.

"Jak mi vysvětlíš tohle! ", zakřičela a hodila na mě nějaké triko.

Hned jsem poznal, co to je. Moje triko. Moje bílé triko! Teda... Bylo bílé, teď bylo spíš flekatě červené. Zaraženě jsem zíral na ten kus oblečení. Nebyl jsem schopen slova, natož rozumně uvažovat, jak z toho ven.

"No... To-...
Ono to není...
To není jak to...
Jakože jak to vidíš.", koktal jsem.

"Jo! Takže mi chceš říct, že na tom triku není krev!", zavrčela.

Nasucho jsem polkl. A jakože zmateně se podíval na to triko, které jsem svíral v rukách.
Zatřepal jsem hlavou.

"To-...
To není krev. Podle mě fetuješ.", vyhrkl jsem.

V tu chvíli mi přilítla facka. Zalapal jsem po dechu a chytil se za svou tvář.
Krčil jsem se tam jako zaražený prd. Čekal jsem, co se bude dít. Nebojím se nikoho, nikdo ve mě nevyvolá takový strach, takovou vlnu nervozity. Jedině moje matka. Je to nestvůra.
Monstrum! Šestihlavá saň jako z pohádky. Potřebuju nějakého prince, který mě před ní zachrání. To bych pak byl princezna... To je fuk, já chci, aby mě před ní někdo zachranil. Kdokoliv! Právě v tuhle chvíli, bych byl radši princezna s princem, který mě zachrání, než... Než být prostě a jednoduše já přesně teď.

"Justine! Čekám na rozumné vysvětlení! Schovávat mi zkrvavené triko pod polštář! Jak tě to napadlo!?", vztekala se šestihlavá saň.

"No. Ono to vlastně -...
Já jsem to-...
Já jsem to dostal.
Teda-...
Teda moje holka to dostala-...
No a -...
Pak to dostala-...
Znovu.", koktal jsem nervózně samý blbosti.

"To si ještě vyřídíme.", zavrčela a třískla za sebou dveřma.

Oddychl jsem si a hodil to triko do koše.

"A to triko vyper!", zakřičela ještě za dveřma a já protočil očima.

Zabít třikrát radši.

... Tak počkat.
Kde že říkala, že to triko bylo?
Pod jejím polštářem?! Já jsem ho ale ztratil nebo ne? Ne...

Hlavou mi prolétla vzpomínka Rose, jak stojí jen v košili v ložnici mých rodičů. Jak vím, že to byla Rose?
Tak za prvé, nejsem úplnej debil. A za druhé, měla tu Calebovu košili. Nevím, jestli si ze mě ti dva dělají prdel, nebo jsou fakt tupí. Protože jinak nechápu, proč si ten idiot Blackburn vzal po víkendu do školy tu samou košili.

"Do prdele...", zaklel jsem.

Všechno je najednou tak zmatené, musím si v tom udělat jasno.

Takže Loren po mě chce asi pomstu, ale nevím jestli je na svobodě. Nejspíš ne a proto používá Rose něco jako náhradu za sebe. Tím pádem to je asi nějak tak, že v tom jede i Caleb, protože ona u něj přece bydlí. A Loren mi teda posílala ty textovky. Rose mi vzala to triko a dala ho do ložnice.

Asi tak nějak.

Takže zdarec moji malí slimáci! 😂 Je tu další kapča z pohledu Jusse za 600 votes! Chápete?! To je jako o 100 víc než 500! No jo, to už asi většina z vás věděla, ale prostě... Rozumíme si ne? 😂😂 Ne? Nevadí... 😔
Ale prostě chci jen říct, že teď jsou kapitoly trochu kratší a po delší době a to proto, že toho teď mám opravdu hodně a čas mi tak nějak utíká, jako morče bez obojku. 😕😂
No dost mých filozofických řečiček. 😆
Jde o to, že jsme nedávno překročili hranici 2k shlédnutí a já bych chtěla poděkovat těm několika, co mi pravidelně části hvězdičkují a píšou mi ultra mega supr čupr komentáře. 🤘👏
Fakt díky!!! 😘😘😂

With You AgainKde žijí příběhy. Začni objevovat