With You Again

▷21◁

Když jsem "nepozorovaně" odcupitala v parku od Justina, přiřítla jsem se domů, jako kulovej blesk. Doslova jsem ze sebe strhala oblečení a navlíkla si na své spodní prádlo jen Calebovu košili, která byla pohozená na židli u něj v pokoji. Skočila jsem šipku do Calebovy manželské postele a v duchu jsem se plácala do čela a nadávala si, jak jsem blbá a málem jsem všechno zmařila. Ale jen v duchu a to už ze dvou důvodů. Za prvé, byla jsem moc líná, zvednout ruku a dokonce vydat tolik energie, abych s ní vytvořila nějakou rychlost. A za druhé, přiznejme si, že se mám až moc ráda na to, abych se mlátila.

No nic, už jsem byla připravená upadnout do říše snů a slintat Calebovi ze spánku do polštáře, jenomže jsem se zavrtěla pod jeho peřinou a víc zasunula svou ruku pod polštář a v tom moje ručka na něco narazila a jelikož můj hmatový smysl je tak nějak úplně mimo, nedokázala jsem absolutně rozluštit, co by to mohlo být. Rozespale jsem nadzvedla hlavu a uchopila neznámou věc do ruky. Co to sakra...
Opatrně jsem to vytáhla zpod polštáře. Protože přiznejme si, co když je to bomba. Nebo nějaká erotická pomůcka, že?
Ale no tak Loren! Trochu úcty ke Calebovi!

Po chvíli jsem úspěšně dokončila svůj pyrotechnický zákrok a zamžourala do tmy. Mé oči si hned zvykly na přítmí a já upřeně civěla na tu věc.

"Co to do prdele... ", zamumlala jsem a posadila se do kleku.

Přitom jsem si dávala pozor, aby mé partie byly pořád zakryté kostkovanou košilí, která mi byla beztak po kolena, takže easy.

Konečně se mi naskytl pohled na záhadnou "bombu", která byla pod Calebovým polštářem. Ale jak jsem zjistila, bomba to teda byla, ale ne ta co udělá velkou ránu a oheň. Byla to bomba, jakože to bylo teda sakra něco. Byl to pytlíček s bílým práškem. Všichni doufám víme, že to není cukr do kafe.

"Tris? ", ozvalo se ode dveří Calebův hlas a hned na to se rozsvítilo.

Ostré světlo mě udeřilo do očí, ale to mi bylo jedno. Před tím náporem mě chránily slzy, které mi přetékaly přes okraje spodních víček a jako malé vodopádky proudily po mých tvářích.

V rukách jsem žmoulala igelitový sáček s ilegálním obsahem. Rychle jsem se otočila a hodila ho po Calebovi. Nevím, zda jsem ho trefila, ale nejradši bych mu to nacpala do zadku, aby si to pořádně užil.

Nehodlala jsem se tady před ním složit, dát si hlavu do dlaní a tiše brečet. Teď jsem nasraná! Sakra, že jo! Tohle si do prdele sežere!

"Tris to není, jak to vypadá... To-... ", začal tím svým typickým omluvným tónem, ale já na to neměla kurva náladu.

"Prosím tě... ", skočila jsem mu do řeči ubrečeným hlasem a jednou popotáhla.

Pořádně jsem si utřela nos a oči do rukávu. Seděla jsem v kleku, koleny od sebe a rukama složenými mezi nimi. Hlavu jsem měla mírně zakloněnou a mou pozornost upoutala krabice, kterou měl Caleb na poličce naproti posteli. Přemýšlela jsem, co udělat. Zabít ho teď nebo až potom? Nebo se s ním jednoduše sjet k omdlení a všechno hodit za hlavu?
Ne... Tohle se musí vyřešit.

"Tris, poslouchej mě, ty to vůbec nechápeš. Ono to není to, co myslíš a taky-... ", začal zase Caleb, ale mě tím ještě víc naštval.

"Nesnaž se mi tu sakra namluvit, že si schováváš pod polštářem pudr, ty debile!", vykřikla jsem a tím ho úplně umlčela.

Ale ne, na dlouho. Pomalu ke mě přišel, jakoby se bál, že z ničeho nic vytáhnu z opasku brokovnici a začnu po něm střílet, jako smyslů zbavená.
Když nad tím tak přemýšlím, asi bych to udělala, kdybych tu brokovku měla... A ten opasek.
Otočila jsem se k němu zády a za chvíli ucítila, jak se postel prohla, pod jeho váhou.

"Jsem na dně Tris... ", zašeptal.

"A taháš mě sebou dolů, chápeš to?! To chceš?!" vykřikla jsem a trhaně se otočila zpátky k němu.

"Do prdele Calebe, ty jsi se snad úplně pomátl, ne?! Tím, že budeš fetovat se nic nevyřeší! Nic!", vyjekla jsem a chytila se za hlavu.

Nemohla jsem kurva uvěřit, že člověk, který se mnou chodí na stejný hajzl, si bělí nos, touhle sračkou!
Prostě ne! Kde, kdy, jak a hlavně proč ho to vůbec napadlo!

"Jdu ven", zamumlal Call a zvedl se z postele.

Nic jsem nenamítala, protože bych ho stejně vykopla. Jen jsem ho po očku pozorovala. Zahlédla jsem, jak se u dveří pro něco sklonil. Hned mi bylo jasné, co se to tam asi válí na zemi.

"Ani na to kurva nesahej!" přecedila jsem mezi zuby.

Všimla jsem si, jak sebou Caleb trhl. Okamžitě se vrátil do vzpřímené polohy a rychlým krokem odešel.

Povzdychla jsem si. Proč? Proč zrovna on? Proč ne, já nevím...
Říďa Ben? Proč ten nefetuje? I když...

Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk, příchozí zprávy. Koukla jsem na noční stolek. Na tý podělaný dřevěný poličce svítila ta tupá krabička se samolepkou, napůl sežraným jablkem, na zádech. Calebův IPhone.
Kousla jsem se do rtu a očima kmitala mezi dveřma a tím mobilem.
Odejít nebo zkontrolovat svého milovaného, aby neudělal nějakou blbost? Neměla bych Calebovi zasahovat do soukromí, ale...
Do prdele ten debil fetuje, bůh ví, co dělá ještě. Myslím, že má volba je jasná.

Natáhla jsem se a rychlým pohybem čapla smartphone ze stolku. Pro jistotu, jsem se ještě rozhlédla, jestli mě tu nějaký můj tajný ctitel nesleduje. Ehm, ach kdyby...
Nikdo, nikde, fajn.

Zbrkle jsem svůj pohled obrátila na displej.

From: Justin Bieber
Kámo, tu poslední dávku jsi mi ještě nezaplatil, jasný Calle? Budu čekat do úterka pak se tvý kámošce Rose stane něco ošklivého.