With You Again

▷6◁

"Měla takový svůj styl, který vždycky něčím překvapil a ohromil. ", pokračoval zasněně.

"A-... Ehm -...
Co se jí stalo?
A neříkejte mi číčo!", zašklebila jsem se, ale on to neviděl.

Je divné povídat si tu s někým o sobě, ale aby on nevěděl, že si vlastně povídáme o mně. Jakobych pomlouvala sama sebe.
On vypadal, že mi to říct nechce, ale pak si to nejspíš rozmyslel.

"Vykradla obchod, surově zmlátila prodavače a pak ho i zastřelila. ", zašeptal, jakoby tomu doteď nevěřil.

Trhla jsem sebou. Cože?! To není pravda! Nic z toho!
...
Dobře, možná kromě toho vykrádání, to možná jo...

Ale nikoho jsem nezmlátila ani nezabila!

"Kdo?!
Kdo Vám tohle nakukal?!", přecedila jsem skrz zuby.

Jeho nálada se přepnula jako kanál na televizi. Usmál se.

"To je moc otázek číčo-...
Teda Loren. Jdi na parket a ukaž, co umíš! ", strčil mě a já se dokymácela doprostřed všeho dění.

Všichni si přestali povídat a jen koukali na mě. Čekali, co předvedu...
Ale-
Co když už jsem to všechno zapomněla?
V hlavě jsem si přehrála několik mých sestav.
Určitě jsem to nezapomněla.
Fajn!
Něco jim teda ukážu.

Kývla jsem na toho chlapa, se kterým jsem si povídala, pamatuju si ho.
Jmenuje se Christian.
Je to něco jako učitel a DJ zároveň.
Měla jsem ho moc ráda.
Nevím, proč mě zezačátku jeho chování zaskočilo, byl takový vždycky. A to se mi líbilo. Byl odvázaný.

Začala hrát písnička.

Chvíli jsem se v ni zorientovávala, abych jí poznala a pak jsem začala tancovat. Šlo mi to lépe, než jsem čekala. Šlo mi to sakra dobře!
Ne... Výborně!
Okem jsem zahlédla, jak ostatní  zírají s otevřenou pusou.
Uchechtla jsem se a pokračovala. Užívala jsem si to.

Písnička skončila a celá hala byla v šoku.
Odkašlala jsem si a všichni začali tleskat. Usmála jsem se.

"Boss přišel! ", vykřikl Christian a díval se směrem ke dveřím.

Ani jsem se nestihla ohlédnout a Chris pustil další písničku.
Zasekla jsem se.
To byla ona.
Ta, na kterou jsme s Justinem tancovali.
Stála jsem tam jako solný sloup, ale pak jsem se vzpamatovala.
Je to minulost Loren!

"Ale to je pro dva! ", překřičela jsem hudbu.

"Neboj, parťák ti za chvíli přijde. Stejně holka začíná. ", odpověděl Chris.

OK. Jsem zvědavá, kdo přijde...

Začala jsem tedy tancovat. Tu choreografii jsem uměla výborně.
Byla hrozně známá a každý dobrý tanečník by jí měl umět.
Blížila se chvíle, kdy měl přijít ten druhý.
Znervózněla jsem.
Přesně na čas mě někdo ze zadu zvednul. Nejdřív jsem se lekla, ale pokračovala jsem. Oddechla jsem si, že ten parťák přišel včas. Bylo by to dost trapný kdybych to měla udělat sama. Celý tanec, jsem mu neviděla do obličeje. Bylo to úžasný, jakoby jsme my dva k sobě splývali.
Šlo nám to spolu.

Skončilo to a my byli zrovna  polize, kdy on mě drží v náručí.
Když si to uvědomil pustil mě.
Spíš se mnou hodil o zem.
S ránou jsem dopadla na parkety.

"Au... ", zaškemrala jsem a zvedla se.

Podívala jsem se na dotyčného.
Byla jsem dost naštvaná, mohl mě normálně položit na nohy.
Byl ke mě otočený zády.

"Ehm... ", odkašlala jsem si a chtěla mu vetřít do obličeje nějakou kousavou poznámku.

On se pomalu otočil ke mě...

Krev mi stuhla v žilách.
Srdce člověka v klidu udeří průměrně sto patnáct tisíc dvěstěkrát za dvecet čtyři hodin.
To moje, to zvládlo za minutu, když se na mě díval. Zoufale jsem se snažila do svých plic dostat alespoň nějaký kyslík, ale to bych si musela vzpomenout, jak se vlastně dýchá.
Adrenalin proudil mými cévami šílenou rychlostí, stavějíc každý chlup na mém těle.
Moje nervy byly v absolutní pohotovosti, vysílající mrazení celým mým tělem a všechny moje vnitřnosti se zkroutili v jeden chaotický křeč.

Všechno kolem mě zmizelo a já ani nevěděla, kde jsem. Zvuky, před chvílí tak hlasité, utichly a svět se prostě někam vypařil. Koukala jsem na něj úplně omámena jeho pohledem, i přesto, že každá moje buňka křičela, abych prchala pryč.
Jenomže v mém mozku bylo temno a mé svaly mě naprosto odmítaly poslechnout.
Nikdy před tím, jsem nebyla tak zmatená a vyděšená. I když jsem tohle všechno cítila, připadalo mi, že se každou chvíli má všechno zastavit. Prostě se seknout.
Vypadalo to, že je chvíli stejně zmatený jako já...
Ale jse arogantní úšklebek naznačoval, že se probral a je zas nad věcí...
Narozdíl ode mne.
Cítila jsem se... Poražena.

Nenene! Takhle to nesmí být. Rychle jsem vstala a rádoby náhodou do něj strčila. To jeho pobavení ještě zvětšilo a trochu se i zasmál. Naštvalo mě to.

"Jsi docela dobrá.", uznal.

"Za to ty jsi byl celou druhou půlku mimo rytmus.", zalhala jsem.