With You Again

▷37◁

Z Justinova pohledu:

Celý let jsem jen tupě zíral na svou sklenku šampaňského a snažil se uklidit své třesoucí se ruce a zrychlený dech.

Za to Caleb, jak jsem namátkou postřehl, vypil už jednu láhev sektu a teď u baru flirtuje se stewardem a nenápadně mu krade z pultu makronky. Nechci podceňovat Calebovo orientační schopnosti, ale mám takový dojem, že si myslí, že je to letuška a ne steward...

Najednou se ozvala letadlem obrovská rána. Těch pár, co bylo v byznys třídě, neboli v první, nadskočilo leknutím a začalo trochu panikařit. Nezaujatě jsem nakoukl k baru, kde se Caleb válel na zemi. Samozřejmě, že spadnul z barové židličky... Moje sklenka se při té ráně převrhla a vylila se mi na kalhoty. Zaklel jsem pár nadávek a začal si to rychle utírat.

"Pardon... Hihi... Mno, myslím, že v těch makronkách něco bylo. Nejezte to! ", prohlásil Call na celou naši třídu, čímž vzbudil u ostatních podezření, že je mentálně postižený.

Neříkám, že to není pravda.

Každopádně jsem to celou dobu vnímal tak trochu pod mlhou... Jakoby mi bylo úplně všechno jedno. Protože jsem se soustředil jen na jednu myšlenku. Loren...
Je ubohé myslet na to, aby mi dala ještě šanci? Nejspíš ano...

Loren je člověk, který se navenek chová tak, aby do něj nikdo neviděl. To ona byla ta, co viděla do ostatních a musel jsi jí být opravdu blízký, aby se ti otevřela. A přesně tak, se chovala Rose. Sakra proč mě to nenapadlo už dřív, že ony jsou jedna!

Z Lorenina pohledu :

Erin s Caitlinn si chvíli povídali o jejich rodičích a té autonehodě a jak to vlastně všechno bylo. Nakonec jsem se dozvěděla, že za to Linn nemohla. Bylo to tak, že vezli Linn na street dance. Nedávno jsem tam s ní ještě byla a bylo to fajn,chyběli mi tancování...

Každopádně, tenkrát ona jela pozdě a pořád hučela do táty, ať jede rychleji. Ale její táta byl strašně unavený z nějaké pracovní cesty a třeštěla mu z ní hlava. A když se na ní dozadu otočil... Náklaďák je smetl ze silnice.

Obě to vyprávěli smutně, ale bylo vidět, že si o tom potřebovali promluvit. Nechala jsem je vypovídat a pak jsme přešli k mému tématu.

S návalem emocí jsem jí začala vyprávět celý můj příběh. Pečlivě poslouchala a na nic se neptala, čímž mi to ulehčila. Chvílemi jsem ráda vzpomínala na ty chvíle s ním... Ty šťastné samozřejmě. Chvílemi jsem se usmívala, když jsem nahlas říkala to, co jsem viděla v mé hlavě. Ale pak... Když jsem si uvědomila, jak je to dlouho. A že už se to nebude opakovat, můj obličej zkameněl a má radost se vytratila ze vteřiny na vteřinu.

Když jsem dokončila svůj monolog, Caitlinn měla na tvářích mokré slzičky od slz a Erin se na mě jen soucitně dívala. Ne... Nechci, aby mě litovaly nebo mělo kvůli mně měli smutnou náladu.

Nahodila jsem zářivě, veselý úsměv a podpořila je šťastným pohledem.

"Ale od té doby, co jsem venku, ho seru, jak nejvíc můžu!", pokrčila jsem rameny a přes bolest na mé hrudi, jsem ještě rozšířila můj úsměv.

Takže jsem teď musela vypadat jako sériový vrah, který si před chvílí něco šlehnul a teď jen přemýšlí, zda je spíš utopit nebo jim uškvařit hlavy v toustovači.

"Tak a dost, jdeme hned na stanici! My toho sráče udáme a pak ho ještě budu chodit navštěvovat a říkat, jak jsou tu teď bombový kalby a že na takovou smůlu, že tam nemůže, být! No počkej ten bude tak nasra-...", vyskočila Linn ze židle a začala nasupeně prskat po celé kuchyni, ale Erin jí zastavila.