With You Again

▷30◁

Párkrát jsem zamrkala, když jsem se probudila a zívla si.
Pořádně jsem se protáhla a podívala se na mobil, kolik je hodin.
12: 50!
Už jsem chtěla vylítnout z postele, že jsem zaspala, ale pak jsem si uvědomila, že jít teď do školy možná na půl hodiny...
No, kdo by tam šel?

Líně jsem se vyhrabala z peřin a v bačkůrkách ve tvaru prasátek, se šourala do kuchyně. Chtěla jsem si prohrábnout své vlasy, ale jelikož byly po mém spánku, zacuchané, jakobych si je měsíc nemyla, nechala jsem to být. Po chvíli jsem ucítila mě velice známou vůni, jak se line prostorem. Začmuchala jsem do vzduchu a pokrčila šťastně nos.
Palačinky!

Vyběhla jsem jak střela a snažila se nerozmáznout. Už jsem se blížila ke svému cíli a vůně i má chuť k jídlu rychle rostla. Už už jsem byla v kuchyni, když v tom na mě něco skočilo a já s vyjeknutím skončila na zemi. Hodila jsem tam takovou držku, že by se to mohlo dát na YouTube do failů. Natáhla jsem se tam jak chleba s máslem, když vám spadne. Plác!

Chytila jsem se za hlavu, do které jsem se praštila a se zavřenýma očima se zamračila. Sykla jsem bolestí a poslala všechny bytosti žijící na zemi, do nejtemnější části těla. To se může stát jenom mě.
Když najednou jsem ucítila něco mokrého na tváři. Vytřeštila jsem oči a rychle se posadila. Vyděšeně jsem se otáčela všude okolo sebe.

Co-...
Co to bylo?!

Že by se mi to jen zdálo? O opaku mě přesvědčilo malé zakňučení za mnou, jakoby mě někdo žádal o pozornost. Vykřikla jsem a doslova vyskočila na a nohy. Tady je nějakej duch! Psí duch, kterýmu tu někdo před sto lety nedal slaninu a tak tu od té doby straší! Panebože!

V tom se mi něčí zapletlo mezi nohy a já si dala zas na hubu.

"Pomoc!", vyjekla jsem.

Flákla jsem sebou, ale naštěstí mě zachytila... Podlaha.
S ránou mé tělo narazilo o zem a já zakňučela bolestí.
Po chvíli, kdy jsem zjistila, že nejsem mrtvá, jsem ucítila něčí váhu na mé hrudi. Zatajil se mi dech. V tu chvíli jsem zapomněla na všechny starosti, trápení a celou mě pohltila ta vlna strachu a nervozity. Všechny mé svaly v těle se naply a já k sobě ještě víc přitiskla víčka.

"Tris! Co to děláš?!", ozval se pobaveně někde hlas.

Bohužel jsem nenašla odvahu otevřít oči. Až po tom, co něčí ruce, opatrně odstranili tu váhu na mých prsou. Pomalu jsem zamrkala a naskytl se mi pohled na usmívajícího Caleba svírajíc v náruči...
Počkat...
Stěně?!

"Panebože!", vyjekla jsem.

Caleb se znovu hlasitě zasmál.

"Všechno nejlepší Tris!", podal mi do rukou to zvířátko.

Já mám narozeniny?
...
No jo!
No ty jo!

Neohrabaně jsem ho přebrala a nadšeně se podívala na Calla.

"To je pro mě?", zasmála jsem se.

"No jasně! Máš přece narozeniny! Všechni nejlepší, Eshter už se na tebe těšila!", objal mě a přitom dával pozor, aby nerozmáčknul Eshter.

Byla jsem jako v tranzu. Já. Mám. Stěně! Bože! Už teď ho miluju. V tu chvíli mi bylo jedno, jak moc jsem na Caleba naštvaná...
Dal mi stěně!

Začala jsem se s Eshter mazlit a ona mi olizovala obličej. Už v dětství jsem se smířila s tím, že moje matka nesnáší zvířata a tak jsme žádné neměli. I když jsem si ho přála.

"Tris?", ozval se po chvíli Caleb.

Seděla jsem s Eshter na zemi a snažila se jí naučit "sedni". Mám pocit, že už umí všechny povely, ale prostě "sedni", co jí chci naučit já, jí nejde.
Tak napůl, jsem obrátila svou pozornost ke Callovi.

"Prosím odpusť. Skončil jsem s tím, navždycky.", sklopil pohled.

Odložila jsem Esh a šla k němu. Objala jsem ho. On to nejspíš moc nečekal, ale pak mi objetí opětoval. Vím, že to myslí vážně.  Věřím mu. Skončil s tím.

"Chci pro tebe jen to nejlepší.", zamrmlala jsem.

"Já vím.", zamručel taky.

"Ale teď... Musíme jít koupit Esh nějaké hračky!", výskla jsem a odskočila od něho.

Eshter, jakoby mi rozumněla, ke mě přiběhla a začala přede mnou poskakovat. Zasmála jsem se a Call taky.

"Fajn, tak pojď."

Jenom jsme snědli ty výborné palačinky, vzali Eshter na krátkou procházku a pak se sami vydali do nákupáku.

"Jak se vůbec vymluvíme ve škole?", napadlo mě, když zrovna vcházeli do nákupního centra.

"Už jsem to zařídil, Jenna nám napíše omluvenky.", pokrčil rameny.

Kývla jsem a vběhla do prvního obchodu.

"Ale Tris, tohle není pro psy.", namítnul Call a líně přišel za mnou.

"Mno... Co ty víš?...
Třeba zrovna tyhle džíny ty jsou přímo jako stvořený pro Eshter!", vyzdvyhla jsem oblečení do vzduchu.

Caleb na mě koukal pohledem "Tohle ti nežeru". Ale po chvíli povolil a máchl rukou.

"Máš narozeniny, tak si to užij.", vydechl a posadil se na malé křeslo.

Zajásala jsem a dala se do nakupování. Nenakoupila jsem toho moc, ale ty kousky, které ano,...
Boží!

Už jsme měli skoro hotovo, i oro mě i pro Eshter a i pro Caleba. Ten se mi tak trochu přiznal, že má něco se Sally. Asi čekal, že budu šílet... No vlastně mě to didt zaskočilo, ale docela se mi k sobě hodí a tak... Proč ne. Jen se bojím, že by mu Sell mohla ublížit. Teď jsem slyšela něco o tom, že Justin na instagram napsal, že je to děvka. Myslím, že už se ponaučila.

Vešla jsem do kadeřnictví a ihned se posadila na volnou židli. Netrvalo dlouho a přišla ke mě zezadu nějaká paní. Koukala jsem do mobilu a tak jsem jí v zrcadle, které bylo přede mnou, neviděla.

"Hádám novou barvu, slečno.", zasmála se paní za mnou.

Zvedla jsem zrak a podívala se do obrovského zrcadla. Za mnou se zubila Caitlinn.

"Co tu děláš?!", vypískla jsem.

"Jsem tu na brigádě. Tak jaká to bude? "

"Jako vždy-... Nebo víš, co? Dneska zkusím něco jinýho.", rozhodla jsem se.

Linn mi jako na povel podala papír s barvami. Chvíli jsem po něm jen tak jezdila očima a představovala si, jak by na mě určité barvy vypadaly. Po nekonečném rozhodování, jsem měla svůj nový "look" vymyšlený.

"Takže... Vezmu si tu světle nachovou s-...
Neonově růžovou.", poklepala jsem prstem na papír.

"Jo a na konečky mi hoď trochu té levandulové. ", vyhrkla jsem.

Linn kývla a už se pustila do samotného barvení.
Asi po hodině, jsem byla konečně hotová a musela jsem uznat, že mé vlasy vypadaly fantasticky. Caleb řekl, že mu mám zavolat, až budu hotová a šel se někam projít. Hádám, že šel za Sell.

Vstala jsem poděkovala a vytáhla peněženku.

"Nech to na mě.", mávla rukou Linn.

"Cože?! V žádném případě.", zamítla jsem.

"No tak, Rose. Nedělej cavyky, platím to já.", zvýšila hlas Caitlinn.

Povzdychla jsem si a peněženku zase schovala. Cítím se dneska hrozně. Všichni za mě všechno platí. Caleb nákupy, Caitlinn kadeřnictví.

"Tak tě, ale zvu na kafe!", namítla jsem a naschvál si dupla.

"Fajn.", zasmála se Linn.

Jen si vzala věci, řekla vedoucí, že si dává padla a odešli jsme.

"Musím ti něco říct.", povzdychla si po chvilce.

"Něco o Justinovi."