With You Again

▷12◁

"Ahoj! ", pozdravila jsem svoji 'matku' alias Jennu další den ráno.

Měli jsme sraz před mojí bývalou neboli budoucí školou.

"Ahoj dcerunko! ", řekla ironicky a štípla mě do tváří.

Zasmála jsem se.
Ale zasekla jsem se nad jejím vzhledem. Zamračila jsem se.

"Jenno? Proč máš pod trikem polštář?! ", píchla jsem ji prstem do vystouplého břicha.

"Těhotný ženský mají výhodu. Všichni jsou k nim milí. A tenhle říďa obvzlášť. ", prohlásila.

"Jak to můžeš vědět? ", namítla jsem a zároveň kroutila hlavou, nad jejími nápady.

"A jak myslíš, že se na tuhle školu dostal Caleb? ", opáčila.

"Cože?! Ty jsi předstírala matku i pro Caleba?! Proč jste mi to neřekli?! Co když tě poznají?!", začala jsem vyšilovat.

A taky jsem měla důvod, byl by pěkný průser, kdyby přišli na to, že mám sfalšovanou matku!

"Klid Beo... Víš co umím, zvládnu to.", uklidňovala mě.

Váhavě jsem se na ni podívala, ale pak jsem přikývla. Má pravdu...
Vím, co dokáže. Když jsem jí potkala, hned věděla, co se mi stalo a že to není moje vinna. Nejdřív jsem nevěděla jak to dělá, ale pak jsem to to od ní tak trochu okoukala. Stačí si jen pečlivě všímat maličkostí. Ona dokáže člověka přečíst. Zkoušela jsem to taky na mého psychologa v polepšovně. Lekl se, když jsem odhalila jeho největší tajemství. Byla jsem na sebe pyšná. Měla jsem pocit moci, alespoň na chvíli v té uzavřené budově se mřížemi.

Teď jdeme prázdnými chodbami školy směrem k ředitelně. Všechno mi přijde tak jiné, od té doby, co jsem tu byla naposeldy. Ale přitom, když pořádně zavzpomínám, nic se nezměnilo. Až na mě.

Došli jsme k cíli a Jenna se na mě s jistotou podívala. K mému překvapení, jsem nebyla ani trochu nervózní. Naopak byla jsem plná adrenalinu. Upoutal mě žhavý rozhovor ředitele a nějakého kluka uvnitř ředitelny. Přitiskla jsem se na dveře a Jenna se mnou.

"Takhle by to dál nešlo, Justine!", zahřmel ředitel.

Justin? Co ten šulin zas udělal?

"Mě přijde, že je vše v naprostém pořádku, Bene. ", odvětil Justin v klidu.

"Já jsem tvůj ředitel Justine! Mě křestním jménem říkat nebudeš! ", bouchl do stolu naštvaně.

"Víš co Bene? Nezajdem na kafe? ", prohodil Bieber.

Bože to je debil.

Jenna se omylem opřela o kliku u dveří a ty se otevřeli. Vpadli jsme dovnitř jako dvě bláznivý ženský, přičemž jedna jakože těhotná, které odposlouchávali za dveřma. Což jsme vlastně dělali, takže to bylo mega trapný.

"Justine Biebere! Budeš vylouče-... ", zasekl se, když nás viděl.

Rychle jsem vyskočila na nohy a pomohla své těhotné matce. Ředitel mi okamžitě také pomohl. Jeho zmatený pohled se spíš změnil na vyděšený, kdyz viděl Jennino břicho. Upravil si sako a dovedl Jennu ke křeslu.

Odkašlal si a pohlédl na Justina.
Ten koukal na mě a na tváří mu pohrával arogantní úšklebek, smíchaný s potlačovaným smíchem. Odvrátila jsem pohled.

"Přijdeme jindy, jestli jdeme nevhod.", prohlásila Jenna, aby přerušila trapnou situaci a všichni přistoupili na její hru.

Pravidla té hry jsou jednoduchá. Dělat, jakože se nic trapného nestalo. Jmenovalo se to "Jakoby nic".

"Nene. V pořádku. My jsme tu s Benem už beztak skončili, že Beníčku? ", odporoval Justin.

Ten hajzl! Nene...
Tak lehké to mít nebude.

"Pane řediteli, ať tu tedy počká, my budeme jistě brzy hotovy. ", vstřícně jsem se na něj usmála.

Ale uvnitř mne, se to třáslo mým ďábelským smíchem. Který mimochodem zní jako kadící koza...

"Pravda.", přikývl a já se podívala na Justina.

Snažil se vypadat klidně, ale já věděla, že zuří. Přece jen, jsem se něco o čtení lidí, naučila od Jenny. Provokativně jsem se na něj usmála, jako největší andílek.

"Pane řediteli,
Přišli jsme sem zapsat moji dceru do školy. Bylo by to možné? Takhle uprostřed roku? ", Jenna šla rovnou k věci a já se mezitím posadila na volnou židli u stolu.

"Samozřejmě, samozřejmě. Ehm... Jen tu někde najdu přihlášku. ", začal otevírat a hrabat v nějakých šuplíkách.

Snažila jsem se nevnímat Justinovo pohled, který jsem na sobě cítila. Potřebovala jsem se nevím odreagovat.
Začala jsem studovat ředitelovo výraz emoce, chování. A Jenna myslím taky. Vím, že ona to moc ráda nedělá. Prý tím zasahujeme do soukromí a to je dost nepříjemné, ale já si nemůžu pomoc. Obě jsme byly zvědavé.
Potil se. A to hodně.
Je nervózní. Proč?
Rozhlédla jsem se nenápadně po jeho stole.
...
Mám to!
Je tu papír o návštěvě inspekce.
Má z toho strach.
To znamená, že na téhle škole, je něco ilegálního. Něco, co se nesmí inspekce dozvědět. Prohlížela jsem si jeho kancelář. Co to může...
Justin!
No jasně.
Ale co se děje?
Co dělá za problémy?

Koukla jsem se na Jennu. Samozřejmě ta už všechno věděla.
Nenápadně kývla hlavou na stranu.
Podívala jsem se tam.

Na úplném kraji ředitelova stolu, byl schovaný dopis. Bylo tam psáno něco o Justinovi.
Nenápadně jsem si ho přečetla.

"To je kokot! ", zašeptala jsem, když jsem si to dočetla.

Jenna mě kopla, ať se sklidním.